ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1120.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1120/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové ve věci péče o nezletilou C. V. , zastoupenou Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem v Brně, Benešova 22, dceru A. V., zastoupené JUDr. Monikou Profousovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, a Ing. T. V., o výkon rozhodnutí o styku otce s nezletilou, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 P 65/2001, o dovolání otce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2006, č. j. 25 Co 360/2006-1249, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 10. 3. 2006, č. j. 5 P 65/2001-1202, mimo jiné nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 3. 8. 1999, č. j. 5 Nc 137/98-156, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2000, č. j. 18 Co 58/2000-231, podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 11. 2004, č. j. 5 P 65/2001-914, podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 11. 2004, č. j. 5 P 65/2001-919, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2005, č. j. 53 Co 249/2005-1012, výkon rozhodnutí za nevrácení nezletilé dne 19. 2. 2005 v 18 hodin do výchovy matky, za nedodržení návratu nezletilé ze styku dne 2. 10. 2005 v 18 hodin do výchovy matky a za nevrácení nezletilé ze styku dne 27. 12. 2005 v 18 hodin do výchovy matky až do dne 2. 1. 2006 v 9 hodin, uložením pokuty otci ve výši 10 000,- Kč, kterou je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.). Dále žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení obvodního soudu ve výroku o nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty otci a ve výroku o nákladech řízení potvrdil. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že otec nejméně ve třech zmíněných případech nevrátil dceru ve stanoveném termínu, ačkoliv byl soudem v souladu s §272 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), výzvou ze dne 3. 2. 2005 (založenou na čl. 935 spisu a doručenou otci nezletilé dne 8. 2. 2005) vyzván, aby se podrobil soudnímu rozhodnutí a nezletilou matce předával v časech, které soud určil jako dobu skončení jeho styku s nezletilou, přičemž výzva současně obsahovala i poučení o následcích spojených s jejím neuposlechnutím. Postup soudu podle §273 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak byl zcela na místě. Soud dále uzavřel, že v případě předání dcery namísto dne 19. 2. 2005 až v neděli 20. 2. 2005 ve večerních hodinách, není rozhodné, zda se rodiče původně dohodli, že proti rozsudku o úpravě styku s nezletilou si nebudou podávat odvolání. Pozdní příchod nezletilé dcery dne 2. 10. 2005 otec uspokojivě nevysvětlil a nemůže současně odpovědnost za nedodržení termínu přenášet na nezletilou C. Stejně tak je povinností otce počítat s možnou (v odvolání ničím nedoloženou) „kalamitou na silnici“. Navrácení dcery o několik dní později nelze odůvodnit tím, že šlo o kompenzaci za styky neuskutečněné pro jednání matky, neboť případné porušení povinností stanovených v rozhodnutí je třeba řešit výkonem rozhodnutí.
Otec v dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009, namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí soudů obou stupňů vychází z nesprávného právního názoru (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Uvedl, že obvodní soud se staví na stranu matky (jeho námitce podjatosti však soud nevyhověl), jestliže na základě jeho návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ukládáním pokut zaslal matce výzvu až za tři měsíce, jemu byla výzva zaslána již za jedenáct dní. Stejně tak v případě uložení pokuty otci soud rozhodl hned po jednání, v případě matky bylo jednání odročeno na neurčito. Uvedl také, že se obvodní soud nezabýval důvody pozdního návratu dcery 2. 10. 2005, který byl způsoben jednak kalamitou na silnici, a jednak snahou otce, aby se nezletilá viděla s prarodiči a ostatními příbuznými žijícími ve Švýcarsku. Namítal také s odkazem na odborné publikace, že otci nemůže být za realizaci práva na styk uložena pokuta. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, aby věc byla přikázána k projednání jinému senátu.
Dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
I když dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze k takovému závěru dospět. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Podle §272 odst. 2 o. s. ř., ve znění do 30. 9. 2008, soud před nařízením výkonu rozhodnutí písemně nebo ústně do protokolu vyzve toho, kdo se odmítá podrobit soudnímu rozhodnutí nebo neplní soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aby se soudnímu rozhodnutí podrobil nebo aby soudem schválenou dohodu plnil. V této výzvě upozorní též na následky neplnění povinností stanovených v rozhodnutí nebo v dohodě. Zůstane-li tato výzva bezvýsledná, nařídí soud podle §273 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 30. 9. 2008 výkon rozhodnutí, kterým tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí, popřípadě o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, uloží pokutu; výkon rozhodnutí uložením pokuty lze nařídit opětovně, jednotlivé pokuty nesmějí přesahovat 50 000 Kč a připadají státu.
V projednávané věci soud uložil tuto pokutu dovolateli za to, že navzdory výzvě soudu opakovaně neplnil dobrovolně soudní rozhodnutí o úpravě styku s nezletilou dcerou, konkrétně za opakované nedodržení soudem stanoveného termínu pro vrácení dcery matce. Názor dovolatele, že je sankcionován za realizaci svého práva na styk s dcerou, tedy nemůže obstát.
Namítal-li dovolatel vadu řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) spočívající v tom, že soud straní matce, protože na její návrhy reaguje rychleji než na návrhy otce, uplatnil tím dovolací důvod, který je (vyjma případu, o který zde nejde - kdy by samotná vada splňovala podmínku zásadního právního významu) k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilý (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 751/2003, usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, usnesení ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1051/2009).
Podobně je tomu i s výtkou, že se soud nezabýval všemi námitkami otce a důvody pozdního návratu, která je rovněž uplatnitelná pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1680/2005).
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.; matce nezletilé, jež by měla právo na jejich náhradu, v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. února 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu