ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1476.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1476/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněného Dopravního podniku města České Budějovice, a.s. , se sídlem v Českých Budějovicích, Novohradská 738/40, zastoupeného JUDr. Janem Kačerem, advokátem se sídlem ve Zdíkově 185, proti povinnému R. K ., pro 205,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 Nc 7490/2004, o dovolání soudního exekutora Mgr. Kamila Košiny, se sídlem Exekutorského úřadu ve Zdíkově čp. 79, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 1. 2010, č. j. 24 Co 37/2010-12, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. 11. 2009, č. j. 18 Nc 7490/2004-7, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 25. 11. 2004, č. j. 18 Nc 7490/2004-4 (výrok I.), dále rozhodl, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a současně nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani oprávněnému (výrok III.).
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech exekuce potvrdil (s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 455/08) a oprávněnému nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Usnesení krajského soudu napadl soudní exekutor dovoláním, a to v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil usnesení okresního soudu o nepřiznání nákladů exekuce exekutorovi.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Protože dovolání soudního exekutora bylo odmítnuto a oprávněnému podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly, rozhodl dovolací soud, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků právo (§142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu