ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2410.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 2410/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Bosch Termotechnika s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Pod Višňovkou 1661/35, IČ 189 53 573, zastoupeného JUDr. Tomášem Fibichem, advokátem se sídlem v Kardašově Řečici, náměstí Hrubého 72, proti povinnému R. S. , zastoupenému Mgr. Ilonou Vaněčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 404/30a, pro 1.993.915,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 28 Nc 9403/2009, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2009, č. j. 23 Co 551/2009 - 27, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 9. 3. 2009, č. j. 28 Nc 9403/2009 - 6, nařídil exekuci podle pravomocného a vykonatelného platebního rozkazu Krajského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009, č. j. 59 Cm 332/2008 - 18, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.993.915,- Kč s úroky ve výroku tohoto usnesení specifikovanými, dále pro náklady předcházejícího řízení ve výši 172.318,20 Kč a pro náklady exekuce a náklady oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. Janu Fojtovou, Exekutorský úřad Pelhřimov.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 12. 2009, č. j. 23 Co 551/2009 - 27, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, a současně rozhodl o náhradě nákladů exekuce a nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká, že nepostupoval podle §266 o. s. ř. a neodložil provedení výkonu rozhodnutí do doby, než by došlo „k pravomocnému ukončení řízení o platebním rozkazu, jako titulu pro exekuci“. S poukazem na okolnosti zvláštního zřetele hodné nesouhlasí ani s uloženou povinností hradit náklady exekuce a náklady odvolacího řízení. Navrhl, aby „Vrchní soud v Praze“ usnesení odvolacího soudu zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a „uložil povinnému zaplatit náklady řízení oprávněné“.
Povinný v písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl pro nepřípustnost, a bude-li shledáno přípustným, aby jej zamítl.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 30. prosince 2009, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009, a neshledal je přípustným.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) lze dovolání podat jen v případech uvedených v §238a odst. 1 písm. c) až f) o. s. ř. S účinností od 1. 7. 2009 již toto ustanovení s možností podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), nepočítá [srov. §238a odst. 1 písm. c) ve znění účinném do 30. 6. 2009]. Pro úplnost dovolací soud podotýká, že nesprávné poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání jeho přípustnost nezakládá (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněného - pokud směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu o věci samé - podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti výroku usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech exekuce a o nákladech odvolacího řízení, není přípustné.
Podle §238, §238a a §239 o. s. ř., jež upravují přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech exekuce a o nákladech odvolacího řízení v jejich taxativních výčtech není uvedeno. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce a o nákladech odvolacího řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného - pokud směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech exekuce a o nákladech odvolacího řízení - podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. rovněž odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu