ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2539.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2539/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného GE Money Auto, a.s. , se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, IČ 601 12 743, zastoupeného JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti povinné J. P. - P. IČ 41 94 32 10, zastoupené Mgr. Janem Podhorským, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 102, pro 44.906,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 7 Nc 3776/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. září 2007, č. j. 25 Co 459/2007 - 21, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. září 2007, č. j. 25 Co 459/2007 - 21, odmítl podle §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), odvolání povinné proti usnesení ze dne 23. 5. 2007, č. j. 7 Nc 3776/2007 - 7, jímž Okresní soud v Benešově nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. 3 Ro 2418/2001, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 44.906,- Kč s příslušenstvím, nákladů předcházejícího řízení ve výši 14.136,- Kč a k vymožení nákladů exekuce, exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homolu, Exekutorský úřad Brno-město. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil závěrem, že odvolatelkou namítaná aktuální platební neschopnost, nepříznivá finanční situace ani tvrzená nezákonnost (neplatnost) úroku ve výši 0,3 % denně z jednotlivých dlužných částek z důvodu rozporu s dobrými mravy nejsou skutečnostmi rozhodnými pro nařízení exekuce.
Proti tomuto usnesení podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolací soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší otázku, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že soudy obou stupňů nesprávně vyložily a aplikovaly ustanovení §264 odst. 2 o. s. ř., neboť měly vzít v úvahu její nepříznivou majetkovou situaci, zapříčiněnou jednak tím, že její manžel je zcela invalidní, přičemž dosud nepobírá invalidní důchod, a dále tím, že proti ní je veden výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy a další exekuční řízení. Nesprávný ze strany soudů obou stupňů je podle dovolatelky rovněž výklad i aplikace §38 a §39 exekučního řádu, jelikož návrh oprávněného (nesprávně uvedeno povinného) neobsahuje všechny náležitosti zákonem vyžadované, jmenovitě údaj o tom, zda, popřípadě v jakém rozsahu, povinná vymáhanou pohledávku splnila, a ani v něm není uvedena částka, kterou získal zpeněžením vozidla (jež mu povinná odevzdala již dne 24. 10. 2000 a do nějž investovala 20.000,- Kč); protože pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, mělo být exekuční řízení podle §39 exekučního řádu zastaveno. Dále povinná soudům obou stupňů vytýká, že nevzaly v úvahu výši příslušenství (úroku z prodlení 0,3 % denně vždy z částky 4.151,- Kč), jež je podle ní nemorální a příčící se dobrým mravům, ani okolnost, že podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, má oprávněný nedobytné pohledávky odepisovat z daní. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání povinné není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 exekučního řádu přípustné.
Dovolatelka žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., v dovolání nevymezila. Námitkou, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nevzal v úvahu výši příslušenství pohledávky a že úrok z prodlení 0,3 % denně vždy z částky 4.151,- Kč „je nemorální a příčící se dobrým mravům“, dovolatelka zpochybňuje věcnou správnost k exekuci navrženého podkladového rozhodnutí. Toto rozhodnutí však exekuční soud není oprávněn věcně přezkoumávat, protože jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, č. j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62). Měla-li dovolatelka za to, že úrok z prodlení ve výši 0,3 % denně vždy z částky 4.151,- Kč „je nemorální a příčí se dobrým mravům“, mohla tuto námitku uplatnit v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu; jelikož tak neučinila a platební rozkaz nabyl právní moci, nelze se již v exekučním řízení touto námitkou zabývat. Odvolacímu soudu tudíž nelze vytýkat nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], jestliže dovodil, že tato námitka není ve smyslu §44 odst. 10 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 10. 2009 skutečností rozhodnou pro nařízení exekuce.
Přípustnost dovolání podle citovaných ustanovení nejsou způsobilé založit ani námitky, že soudy obou stupňů „nesprávně vyložily a aplikovaly ustanovení §264 odst. 2 o. s. ř. a dále ustanovení §38 a §39 exekučního řádu, neboť je povinná uplatnila až v dovolání, a z hlediska §241a odst. 4 o. s. ř. se tak jedná o nepřípustné novoty. Stejně tak je nepřípustnou novotou i výtka, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nevzal v úvahu, že podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, má oprávněný nedobytné pohledávky odepisovat z daní, nehledě již na to, že tato námitka je v exekučním řízení zcela irelevantní.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. února 2010
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu