ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2716.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2716/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné O. s.r.o. , zastoupené advokátem, proti povinnému Ing. P. K ., zastoupenému advokátem, pro 447,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 Nc 4119/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září 2008, č. j. 66 Co 900/2008 - 34, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 9. 2008, č. j. 66 Co 900/2008 - 34, potvrdil usnesení ze dne 3. 1. 2008, č. j. 17 Nc 4119/2007 - 5, kterým Okresní soud v Bruntále nařídil podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí Č. t. ú., odboru pro severomoravskou oblast, č. j. , vydaného dne 4. 10. 2007, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 447,- Kč s příslušenstvím, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 1.400,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. T. P. Krajský soud z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku zjistil, že pod identifikačním číslem (IČ) je evidován povinný Ing. P. K., a jako jeho místo podnikání je uvedena adresa. Dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny, a nepřisvědčil odvolací námitce povinného, že není pasivně věcně legitimován a že podkladové rozhodnutí není formálně a materiálně vykonatelné. V exekučním titulu byl totiž povinný, o jehož identifikaci není pochyb, označen též identifikačním číslem, které mu přísluší jako fyzické osobě - podnikateli, přičemž §20 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, doručování na adresu místa podnikání umožňuje. Pokud si povinný zásilku, kterou mu byl doručován exekuční titul, nevyzvedl v úložní době, „pak o účincích náhradního doručení nevznikají pochyby (povinný ostatně ani netvrdil, že by se na adrese místa svého podnikání nezdržoval)“.
Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázku, „zda k tomu, aby žalovaný mohl v řízení vystupovat jako fyzická osoba podnikatel, stačí, že mu bylo přiděleno IČ, a v návrhu na zahájení řízení je pak tímto IČ označen (což pro něj nese i důsledky v možnosti doručování i na adresu jeho podnikání), nebo zda k tomu, aby žalovaný mohl v řízení vystupovat jako fyzická osoba podnikatel, je zapotřebí, aby v daném právním vztahu, jež je předmětem sporu, povinný skutečně vzhledem k povaze, okolnostem a skutkovým tvrzením v daném případu vystupoval jako podnikatel, a tedy pohledávka, jež je předmětem sporu, souvisí s jeho podnikatelskou činností (v opačném případě je pak totiž nutno doručovat toliko na adresu trvalého bydliště)“. Dovolatel stejně jako v odvolání poukazuje na to, že s právním předchůdcem oprávněného neuzavřel smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb, že odběratelem byl H. A.,(který ovšem ani neexistuje), jemuž také byla vystavena faktura, upomínka o zaplacení i oznámení o postoupení pohledávky. Je proto s podivem, proč oprávněný s ním zahájil správní řízení jako s fyzickou osobou - podnikatelem, a písemnosti mu zasílal vždy jen na adresu jeho podnikání, tedy a nikoliv na adresu jeho trvalého pobytu, tj. což je v rozporu s §20 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. V důsledku toho se o uložení zásilek i rozhodnutí ČTÚ nedozvěděl a nastala fikce doručení podle §24 odst. 1 správního řádu. S těmito jeho námitkami se však odvolací soud nevypořádal a jen konstatoval, že povinný byl v návrhu na zahájení řízení před ČTÚ řádně identifikován, když byl označen též identifikačním číslem, a bylo mu tak možno doručovat na adresu místa podnikání; tato okolnost však podle dovolatele není důvodem pro to, aby mu bylo možno doručovat písemnosti jako podnikateli. Jestliže tedy podkladové rozhodnutí nebylo povinnému doručeno v souladu se správním řádem, nejde o rozhodnutí pravomocné a vykonatelné. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí judikoval (srov. např. usnesení ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1555/2007), že na procesní bázi jsou účastníci řízení při výkonu rozhodnutí (exekuci) vymezeni §255 odst. 1 o. s. ř., resp. §36 odst. 1 exekučního řádu (oprávněným je ten, kdo podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, resp. kdo se v něm jako takový označil, povinným je ten, proti komu oprávněný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí směřuje, tj. koho uvedl jako osobu, v jejíchž poměrech má být exekučním titulem uložená povinnost vymožena). Od takto pojaté procesní legitimace je nutno odlišovat věcnou (materiální) aktivní legitimaci oprávněného a věcnou (materiální) pasivní legitimaci povinného. Jejím zdrojem (pramenem) je v první řadě samotné rozhodnutí nebo jiný titul, jehož výkon se navrhuje. Aktivně legitimován je ten (procesně) oprávněný, jemuž svědčí právo z rozhodnutí nebo jiného titulu, a pasivně legitimován ten (procesně) povinný, kterému je tímto rozhodnutím nebo jiným titulem uložena povinnost. Je-li osoba exekučním titulem zavázaná totožná s (procesně legitimovaným) povinným, nevznikají při posouzení její věcné legitimace pochybnosti; ta totiž vyplývá bezprostředně z exekučního titulu. V dané věci není pochyb o tom, že exekuční titul ukládá povinnost osobě fyzické, jejíž označení se shoduje s označením povinného jménem, příjmením a identifikačním číslem v návrhu na nařízení exekuce.
Námitka, že byl-li exekuční titul povinnému doručen (náhradně) do místa jeho podnikání, a nikoliv do místa jeho trvalého pobytu, nejde o rozhodnutí pravomocné a vykonatelné, není způsobilá přípustnost dovolání v dané věci podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť podle §20 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, platí, že fyzické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§19 odst. 3), na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání , nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena. Jestliže v dané věci bylo z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku zjištěno, že pod identifikačním číslem (IČ) je evidován povinný Ing. P. K., a jako jeho místo podnikání je uvedena adresa, pak je bez jakékoliv pochybnosti, že v dané věci se jednalo o „věc podnikání“; správní orgán tudíž povinnému doručoval exekuční titul v souladu s §20 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. do místa podnikání.
Vzhledem k tomu, že exekuční titul byl povinnému doručen ve „věci podnikání“ do místa podnikání (náhradně) podle §24 odst. 1 správního řádu, což povinný nepopírá, nabyl právní moci a po uplynutí lhůty k plnění se stal vykonatelným.
Námitkou, že povinný s právním předchůdcem oprávněného neuzavřel smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb a že odběratelem byl H. A., zpochybňuje dovolatel věcnou správnost exekučního titulu, kterou však soud výkonu rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat, naopak je obsahem exekučního titulu vázán a je povinen z něj vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, a ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2005 pod č. 58).
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, není dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu