ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2805.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 2805/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, s adresou pro doručování VZP ČR Krajská pobočka pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-město, Benešova 10, proti povinné Z. H. , pro 48.104,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 3981/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2010, č. j. 20 Co 339/2009-88, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 5. 3. 2009, č. j. 69 Nc 3981/2007-56, kterým soud prvního stupně zamítl žádost povinné na ustanovení zástupce (výrok I.) a taktéž zamítl návrh povinné na odložení provedení exekuce nařízené usnesením ze dne 30. 8. 2007, č. j. 69 Nc 3981/2007-3 (výrok II.).
Povinná napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti výroku o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta stejně jako i proti výroku o zamítnutí návrhu na odklad exekuce nelze opřít o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť takové rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod č. 48; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod poř. č. 233).
Protože přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §238 a §238a o. s. ř. (nejde o věci zde uvedené), zabýval se dovolací soud již jen přípustností z pohledu ustanovení §239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., které taxativně vyjmenovává nemeritorní rozhodnutí odvolacího soudu, jež může účastník napadnout dovoláním; rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil výrok, jímž soud prvního stupně podle ustanovení §30 o. s. ř. rozhodl o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, případně výrok, jímž rozhodl o návrhu na odklad exekuce, však zde uvedeno není. Lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu. Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová , v. r.
předsedkyně senátu