ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2879.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2879/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Wüstenrot - stavební spořitelny a. s. , se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, proti povinnému F. J., zastoupenému JUDr. Martinem Alešem, advokátem se sídlem v Plzni, Houškova 30, pro 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 Nc 1234/2006, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2007, č. j. 30 Co 185/2007-19, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud napadeným rozhodnutím odmítl podle §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2009 (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), odvolání povinného proti usnesení ze dne 9. 8. 2006, č. j. 73 Nc 1234/2006-8 (jímž obvodní soud nařídil podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 9. 2005, č. j. 3 T 110/2005-302, k uspokojení pohledávky oprávněné exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. Markétu Havlíkovou, soudní exekutorku Exekutorského úřadu Praha 3), protože povinný ve svém odvolání neuplatnil žádnou skutečnost rozhodnou pro nařízení exekuce.
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř., namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.). Soud podle dovolatele pochybil při posuzování vykonatelnosti exekučního titulu. Podle doložky vyznačené na vykonávaném rozsudku se titul stal sice po formální stránce vykonatelným dnem 9. 2. 2006, tj. dnem právní moci rozsudku, avšak nikoliv ve smyslu §161 odst. 2 o. s. ř., jak se mylně domnívá odvolací soud, ale podle §139 odst. 1 tr. ř., neboť při tomto posouzení je nutno vycházet z předpisu, na základě něhož byl exekuční titul vydán. Dovolatel dále namítá, že odvolací soud měl prověřit, zda pro týž skutek nebyla uznána vinnou a zavázána k zaplacení vymáhané částky z téhož právního důvodu i manželka povinného, případně jiná osoba dalším rozhodnutím soudu; stejná povinnost totiž mohla být uložena více osobám více rozhodnutími a soud měl zkoumat, zda jde o povinnost k náhradě škody rukou společnou a nerozdílnou či podle účasti na způsobené škodě jednotlivými podíly. Vymáhání nároku oprávněné se povinnému jeví za dané situace v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím, jako v projednávaném případě, usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce (a takovým z obsahového hlediska je i usnesení o odmítnutí odvolání proto, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je v daném případě vyloučeno (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Naopak přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohou založit případné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132; usnesení ze dne 31. 10. 2005 sp. zn. 29 Odo 751/2003). Dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není. Proto při posouzení zásadního významu rozhodnutí po právní stránce nebylo možno přihlédnout ani k výtce nepochybně podřaditelné pod důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., směřující k nesprávnému postupu soudu, jenž měl pochybit tím, že neprověřil, zda k zaplacení vymáhané částky nebyla jiným titulem zavázána také jiná osoba než povinný (nehledě k tomu, že takový postup ani nemá oporu v zákoně).
Námitku, že odvolací soud pochybil, protože při posuzování vykonatelnosti titulu nevycházel z trestního řádu (což dovolatel patrně dovozuje z odkazu na §161 odst. 2 o. s. ř., uvedeného v závorce na konci druhého odstavce 2. strany napadeného rozhodnutí), a rovněž i námitku rozporu exekuce s dobrými mravy vznesl dovolatel až v dovolacím řízení (odvolání proti usnesení obvodního soudu o nařízení exekuce žádnou výtku v těchto směrech neobsahuje), proto k nim dovolací soud při posouzení, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam, nemohl přihlížet (§241a odst. 4 o. s. ř.).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. nemá a dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu