ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3032.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3032/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné J. S. , zastoupené advokátkou, proti povinnému Ing. A. B. , zastoupenému advokátem, pro 125.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 6928/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze z 5.10.2006, č.j. 20 Co 380/2006-98, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud odmítl odvolání povinného proti usnesení z 20.1.2005, č.j. 33 Nc 6928/2002-51, kterým obvodní soud nařídil na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil navrženého soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že skutečnostmi rozhodnými pro nařízení exekuce ve smyslu §44 odst. 10 věty druhé exekučního řádu není ani podání žaloby na obnovu nalézacího řízení ani okolnost, že vykonávaný rozsudek nebyl doručen povinnému, ale jeho (podle názoru odvolatele nezákonně ustanovenému) opatrovníku.
V dovolání (jehož přípustnost bez bližší specifikace dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v závěrech odvolacího soudu, že podání žaloby na obnovu nalézacího řízení se (řečeno slovy městského soudu) „nijak nedotýká vykonatelnosti rozsudku, který je exekučním titulem“, a že v exekučním řízení nemůže soud zkoumat, zda „byl povinnému v nalézacím řízení ustanoven opatrovník v souladu se zákonem, a zda mu tedy nebyla odňata možnost v řízení jednat.“ Dovolatel také „soudí, že i pro exekuční výkon práv platí ustanovení §3 občanského zákoníku o tom, že výkon práv nesmí být v rozporu s dobrými mravy, a že je namístě zhodnotit, zda zde není jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat ve smyslu §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.“ Dále se odvolává na důvody uvedené v jeho dovolání ze 7.7.2006 proti rozhodnutí o zastavení řízení o jeho žalobě na obnovu nalézacího řízení, o němž dosud nebylo rozhodnuto.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu konkrétně nepřednesl, a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 554/2002 ze dne 25.10.2002, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004, pod pořadovým číslem 62, námitkou, že v soudním řízení, ve kterém bylo vydáno vykonávané rozhodnutí, ustanovil soud žalovanému jako účastníku, jehož pobyt nebyl do skončení řízení znám, opatrovníka podle §29 odst. 3 o. s. ř., ač šetření o pobytu účastníka bylo neúplné, se soud v řízení o výkon rozhodnutí zabývat nemůže.
Nemá-li podání mimořádného opravného prostředku suspenzivní účinek (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 336/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1997, pod č. 50, použitelné i v souzené věci), pak nemůže být ani skutečností rozhodnou pro nařízení exekuce ve smyslu §44 odst. 10 věty druhé exekučního řádu.
K závěru o přípustnosti dovolání nemůže vést ani námitka, že výkon práva ze strany oprávněné je v rozporu s dobrými mravy; že podání návrhu na nařízení exekuce není výkonem práva ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 občanského zákoníku, nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému ustanovením §251 o.s.ř. pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně, dovodil Nejvyšší soud v usnesení z 28.11.2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2003 pod poř. č. 67.
Poněvadž tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2010
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu