ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3039.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3039/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté a v exekuční věci oprávněné JUDr. H. K ., proti povinnému K. V ., pro 7.224.026,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 6 Nc 2145/2005-59, o dovolání JUDr. Venduly Flajšhansové, soudní exekutorky Exekutorského úřadu Plzeň-sever, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2008, č. j. 11 Co 4/2008-75, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rokycanech usnesením ze dne 26. 9. 2007, č. j. 6 Nc 2145/2005-59, rozhodl, že z rozdělované podstaty v částce 2 601 879,40 Kč se přihlášené pohledávky uspokojují v tomto pořadí a tímto způsobem:
1. Pohledávka Hypoteční banky, a. s. v částce 894 507,54 Kč k hotovému zaplacení, a to po právní moci usnesení.
2. Pohledávka oprávněného v částce 1 707 371,90 Kč na částečnou úhradu jeho pohledávky k hotovému zaplacení, a to po právní moci tohoto usnesení.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku pod bodem 2 (II) potvrdil. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že pohledávka soudní exekutorky se uspokojuje ve třetí skupině (§337c odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), že pro pořadí pohledávky exekutorky je rozhodující den vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce a že není důvod uspokojovat pohledávku exekutorky poměrně s pohledávkou oprávněné.
Soudní exekutorka v dovolání namítá, že soud prvního stupně nesprávně vyložil stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, jestliže sice zařadil pohledávku soudní exekutorky do třetí skupiny, ale pominul, že tato pohledávka sdílí osud pohledávky oprávněné. Byla-li částečně uspokojena oprávněná, měla být částečně uspokojena i soudní exekutorka. Dovolatelka přitom poukázala na §5 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb. Nesouhlasí, že pořadí soudního exekutora je určeno datem vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce, neboť má-li pohledávka exekutora ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu sdílet osud pohledávky oprávněného, nepodrobuje se režimu přihlášek. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Ačkoliv dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze.
Nejvyšší soud již např. ve svém rozhodnutí ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007, uvedl, že příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor určuje konkrétní výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by stanovil způsob, kterým budou vymoženy; příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vykonává v exekučním řízení, v němž byl vydán (§87 odst. 4, 88 odst. 1, 2 zákona č. 120/2001 Sb.). Způsob provedení exekuce je stanoven v exekučním příkazu (srov. §47 odst. 1, §48 písm. f/ zákona č. 120/2001 Sb.) a je-li jím – jako v souzené věci – prodej nemovitostí, je vymožení nákladů exekuce spjato s rozvrhem, i když pohledávka exekutora režimu přihlášek nepodléhá. Pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny.
Jestliže odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou, nelze napadenému rozhodnutí přisuzovat po právní stránce zásadní právní význam.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud ho odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, účelně vynaložené náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu