ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3107.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3107/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4, proti povinnému Z. M. , pro 132.305,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 Nc 1336/2004, o dovolání Mgr. Kamila Košiny, soudního exekutora se sídlem ve Zdíkově č. p. 79, Stachy, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 2. 2010, č. j. 22 Co 223/2010-20, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 12. 11. 2009, č. j. 4 Nc 1336/2004-13, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 2. 11. 2004, č. j. 1336/2004-4, z důvodu úmrtí povinného. Dále rozhodl, že oprávněná nemá právo na náhradu nákladů řízení a že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (odvoláním byl napaden výhradně výrok o nepřiznání nákladů exekuce exekutorovi) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Soudní exekutor napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, část první zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení a tedy ani o nákladech exekuce v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce případně o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání soudního exekutora bylo odmítnuto, oprávněné podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. listopadu 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu