ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3254.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3254/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci žalobce Ing. F. K ., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem v Kyjově, Jungmannova 24, proti žalovanému Z. H ., o vyloučení movitých věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 4 C 10/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 29. 4. 2008, č. j. 13 Co 197/2008-44, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni z 29. 4. 2008, č. j. 13 Co 197/2008-44, a Okresního soudu v Rokycanech z 25. 3. 2008, č. j. 4 C 10/2008-39, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení, jímž okresní soud zamítl žalobcův návrh na přistoupení České republiky – Ministerstva spravedlnosti se sídlem v Praze 1, Vyšehradská 16, jako dalšího účastníka řízení na straně žalovaného. Své rozhodnutí odůvodnil s poukazem na ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. závěrem, že nově navrhovaný účastník, proti němuž míní žalobce podat žalobu o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem soudního exekutora, „zcela prokazatelně není pasivně legitimován v řízení o vyloučení označených nemovitých věcí z exekuce.“
V dovolání žalobce namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje ve shora uvedeném závěru odvolacího soudu, který tím, že „návrh nehodnotil jako ryze procesní, nepostupoval v souladu s ustanovením §92 odst. 1 o. s. ř.“, zatímco „otázka aktivní či pasivní legitimace je otázkou rozhodnutí soudu ve věci samé.“
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. – nikoli tedy, jak nesprávně uvádí žalobce, §238 odst. 2 o. s. ř. – je důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že nedostatek pasivní legitimace účastníka, jehož přístup na straně žalovaného byl navržen, je důvodem k zamítnutí návrhu na jeho přistoupení.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
V usnesení ze 16. 8. 2005, sp. zn. 33 Odo 903/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2006, pod poř. č. 18 Nejvyšší soud vyslovil názor, že při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení se soud otázkou jeho věcné legitimace nezabývá, jelikož ta je povahy hmotněprávní, takže ji soud řeší až v konečném rozhodnutí ve věci; důsledkem případného nedostatku věcné legitimace je pak – po projednání věci – zamítnutí žaloby. Závěr, že Česká republika není pasivně legitimována, tedy nemůže být v souzené věci důvodem k tomu, aby její přistoupení do řízení nebylo připuštěno.
Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.), aniž se musel zabývat dalšími argumenty dovolání, podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto jeho usnesením řízení nekončí (§243b odst. 5 věta prvá, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu