ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3303.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3303/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobce města Liberec , se sídlem v Liberci, nám. Dr. E. Beneše 1, zastoupeného JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci 2, U Soudu 363/10, proti žalovaným 1/ B. L. a 2/ P. L. , o obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. Ro 1691/97, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 7/2003, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. 3. 2010, č. j. 30 Co 198/2009-45, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 15. 1. 2009, č. j. 15 C 7/2003-17, zastavil řízení z důvodu překážky zahájeného řízení a překážky věci rozsouzené a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a žalovaným uložil nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 4 560,- Kč k rukám jeho advokáta (výrok II.).
Žalovaní napadli výrok II. usnesení odvolacího soudu, týkající se výhradně nákladů odvolacího řízení, podáním, jež soud podle jeho obsahu vyhodnotil jako dovolání.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, část první zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.3.2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto - aniž se zabýval podmínkou povinného zastoupení odvolatele v dovolacím řízení - dovolání žalovaných podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Protože oprávněné podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly, rozhodl dovolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu