ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.334.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 334/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného J. P ., proti povinné Z. R ., zastoupené JUDr. Petrem Tichým, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Dr. Tyrše 58, pro 56.092,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 10999/2003, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2008, č. j. 15 Co 473/2007-41, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 1. 8. 2003, č. j. 25 Nc 10999/2003-4, jímž soud prvního stupně nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 3. 3. 1995, č. j. Ro 600/94-4, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 56.092,- Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 4.044,- Kč a nákladů exekuce na majetek povinné exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. Marii Sárovou, soudní exekutorku. Soud uzavřel, že ačkoli povinná namítala, že vykonávaný platební rozkaz není pravomocný a vykonatelný, neboť ho neobdržela, ze spisu však vyplývá, že jí byl řádně doručen do vlastních rukou dne 10. 3. 1995, což také povinná stvrdila svým vlastnoručním podpisem. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že exekuční titul byl povinné doručen v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu o doručování, a proto je pravomocný a vykonatelný.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. s. ř.“, povinná namítá, že napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, jež má pro ni po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka tvrdí, že se fakticky dozvěděla o existenci předmětného platebního rozkazu až v souvislosti s nařízením exekuce. Platební rozkaz jí nebyl doručen a při nahlédnutí do spisu u Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. Ro 600/94, zjistila ze založené doručenky, že podpis příjemce této písemnosti není zcela bez pochyb jejím vlastnoručním podpisem. Není jí známo, kdo přijetí doručenky podepsal, ale mohlo se jednat o její matku, která v té době žila na stejné adrese. Matka jí nikdy o doručení platebního rozkazu nic neřekla. Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil včetně rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění do 30. 6. 2009 (srov. Čl. II, Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., který ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 ve spojení s §238a odst. 2 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.)
Dovolatelka žádné argumenty ve prospěch tvrzení, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, nepřednesla a dovolací soud ani hodnocením námitek v dovolání uplatněných k takovému závěru nedospěl.
Dovolatelka zpochybňuje závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolání možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění, že exekuční titul byl povinné doručen a nabyl právní moci. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., které však přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06). I když povinná zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinila tak způsobem neregulérním, jinými slovy závěr o jeho nevykonatelnosti založila na vlastním skutkovém tvrzení odlišném od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Skutkové námitky však nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, takže i právní závěry, které z nich dovolatelka vyvozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu