ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3631.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3631/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněných a) M. G ., a b) J. G ., zastoupených Mgr. Jarmilou Janků, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Hakenova 21, proti povinným 1) MVDr. F. Š ., a 2) H. Š ., zastoupeným JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, pro 4.375,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 Nc 3482/2005, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. října 2005, č. j. 22 Co 633/2005 - 39, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Shora označeným usnesením krajský soud odmítl podle §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), ve znění účinném do 30. 9. 2009, odvolání povinných proti usnesení ze dne 3. 5. 2005, č. j. 2 Nc 3482/2005 - 6, kterým Okresní soud ve Svitavách nařídil podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 7. 2000, č. j. 12 C 941/99 - 45, a „na základě“ vykonatelného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2001, č. j. 17 Co 522/2000, k uspokojení pohledávky oprávněných ve výši 4.375,- Kč, nákladů předchozích řízení a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinných, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Igora Olmu, Exekutorský úřad Svitavy. Krajský soud dospěl k závěru, že exekuční titul je formálně a materiálně vykonatelný, a nepřisvědčil námitce povinných, že nebyly dány důvody pro nařízení exekuce, jelikož pohledávku oprávněných ve 4.375,- Kč uhradili; tato okolnost je důvodem pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. c) či g) o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání, jehož přípustnost dovozují z „§239 odst. 3 o. s. ř.“, a podávají je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., přičemž za zásadní po právní stránce považují otázku, zda „lze platně vydati usnesení o nařízení exekuce podle ustanovení §44 exekučního řádu i za podmínek, že povinní dobrovolně splnili to, co jim vykonatelným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 7. 2000, č. j. 12 C 941/99 - 45, v návaznosti na vykonatelné usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2001, č. j. 17 Co 522/2000, bylo uloženo, odkazuje se na ustanovení §489, §559, §561 odst. 1, §568 v návaznosti na §522 a §580 o.z. a na ustanovení §251 o. s. ř., dále s odkazem na ustanovení §37 odstavce 2 zákona č. 120/2001 Sb., v platném znění“. Namítají, že důkazy bylo prokázáno, že nebyl splněn předpoklad pro nařízení „výkonu rozhodnutí uvedený v §251 o. s. ř.“, neboť „nalézací soudy vydaly napadené usnesení bez ohledu na skutečnost, že závazek byl zápočtem uhrazen, bez ohledu na to, že byla složena potřebná částka k úhradě neoprávněně požadovaného plnění ze strany oprávněných v soudní úschově“. Tím bylo podle názoru dovolatelů rozhodnuto v „rozporu s ustanovením §251 o. s. ř., ustanoveními §559, 561 odst. 1, §568, §522 a §580 o. z. a §37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.“. Existenci vad řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak spatřují v tom, že „soud rozhodl v rozporu s prokázanými skutečnostmi a že bylo rozhodnuto v rozporu s hmotným právem“. „Napadeným rozsudkem“ tak „dovolateli“ bylo odňato právo na spravedlivý proces a právo na soudní ochranu“. Navrhli, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno.
Oprávnění se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnili s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhli, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto; poukázali rovněž na to, že povinní podali v mezidobí návrh na částečné zastavení exekuce, jemuž bylo soudem vyhověno.
Povinní argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. sice označili, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
K povinným uplatněné námitce, že povinnost uložená jim exekučním titulem zanikla (částečně), je třeba uvést, že podle ustálené soudní praxe zánik vymáhané pohledávky (v důsledku započtení vzájemných pohledávek, či splnění jiným způsobem) nepředstavuje skutečnost ve smyslu §44 odst. 10 exekučního řádu, ve znění účinném do 30. 9. 2009, pro nařízení exekuce rozhodnou; soud v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného, že exekučním titulem přiznané právo není splněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2529/2005, usnesení ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 523/2005, stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21). Taková okolnost může být významná a přísluší o ní rozhodovat toliko v řízení o zastavení exekuce (srov. §268 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 exekučního řádu). Závěr odvolacího soudu, že ve stádiu nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) se touto námitkou zabývat nelze, je proto v souladu s ustálenou soudní praxí.
Pro úplnost je třeba dále připomenout, že věcnou správnost podkladového rozhodnutí není exekuční soud oprávněn přezkoumávat, přičemž jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, a ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2005 pod č. 58).
Protože napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, není dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinných podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu