ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3872.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3872/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného JUDr. J. B. , proti povinnému J. L. , zastoupenému Mgr. Jitkou Suškovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, U Soudu 7, pro 16.150,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 14 Nc 10818/2006, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. února 2008, č. j. 12 Co 834/2007 - 46, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. února 2008, č. j. 12 Co 834/2007 - 46, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky usnesení ze dne 28. 6. 2007, č. j. 14 Nc 10818/2006 - 33, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení exekuce a pověření označeného soudního exekutora jejím provedením, ve výroku o nákladech soudního exekutora je změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že oprávněný - přes výzvu soudu - způsobem předepsaným ustanovením §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), neprokázal přechod ani převod práva z exekučního titulu, který byl vydán ve prospěch OP BARUM Zlín a.s. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že v jiné exekuční věci potřebné doklady předložil.
Proti tomuto usnesení podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z „§231 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“, a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nedoložil přechod ani převod práva z exekučního titulu a že ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu prvního stupně ze dne 16. 4. 2007, jíž byl vyzván k doplnění návrhu na nařízení exekuce o tvrzení, že došlo k přechodu nebo převodu práva z exekučního titulu. Poukazuje na to, že ve stejný den podal u okresního soudu čtyři exekuční návrhy proti stejnému povinnému, přičemž tyto věci vedla tatáž soudkyně pod navazujícími spisovými značkami 14 Nc 10817/2006 - 14 Nc 10820/2006. Na základě výzvy soudu v první označené věci doložil „ověřené doklady prokazující jeho právní nástupnictví i specifikaci všech pohledávek“, a to i v ostatních věcech, které však byly omylem založeny do spisu 14 Nc 10819/2006 (v této věci bylo jeho návrhu vyhověno). Protože tedy doporučeným dopisem ze dne 5. 5. 2007, adresovaným soudu prvního stupně, přesně specifikoval doklady prokazující jeho právní nástupnictví, a protože výslovně požádal soud, aby tyto úředně ověřené listiny byly použity jako důkazní prostředky i v tomto řízení, měl soud případně postupovat podle §112 o. s. ř. Odvolací soud tak podle názoru dovolatele „vykládá právní předpisy, zejména dokladování nároků o postoupení pohledávky, extrémně formalisticky, což je v rozporu s nálezy Ústavního soudu ČR, neboť lpění na extrémním formalismu znamená, že smluvním stranám se zásadně odepírá možnost dovolat se ochrany u soudu a zejména dovolat se výkonu soudního rozhodnutí“. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Povinný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání oprávněného je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s §130 exekučního řádu, neboť odvolací soud rozhodl v rozporu s §36 odst. 3 a 4 exekučního řádu.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., které dovolatel uplatnil jako důvod dovolání, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Oprávněný, jemuž nesvědčí právo přímo z exekučního titulu, musí prokázat, že na něj přešlo právo ve smyslu §36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. Podle §36 odst. 4 tohoto zákona pak platí, že přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
Výrazem ustálené soudní praxe je, že nesplní-li oprávněný svou procesní povinnost doložit (prokázat) způsobem uvedeným v §256 o. s. ř., resp. §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., přechod povinnosti nebo přechod či převod práva, je soud povinen mu poskytnout potřebné poučení (§254 odst. 3 o. s. ř.) a vyzvat jej, aby svou procesní povinnost v tomto směru dodatečně splnil v přiměřené lhůtě, kterou mu současně určí. Teprve poté, co oprávněný ani v dodatečné lhůtě přechod povinnosti nebo přechod či převod práva neprokáže, rozhodne soud o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1073/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1997, pod č. 13, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2379/98).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že dne 10. 5. 2006 byl soudu prvního stupně doručen návrh oprávněného na nařízení exekuce proti povinnému J. L. odůvodněný tím, že „původní exekuční titul zněl na oprávněného OP Barum a.s., že následně došlo dne 19. 4. 2002 k dohodě ve smyslu §107 a) občanského zákoníku o tom, že veškeré pohledávky včetně příslušenství po původním věřiteli resp. jeho právním nástupci - oprávněném převzal JUDr. J. B., že původní oprávněný - věřitel v příloze k uvedené dohodě ve smyslu §107 a) navrhl, aby JUDr. J. B. vstoupil do řízení na místo původního oprávněného - věřitele, a že JUDr. J. B. jako nabyvatel práva převzatých pohledávek s tímto vyslovil souhlas“. V příloze tohoto návrhu oprávněný předložil ověřený opis prohlášení ze dne 19. 4. 2002, učiněného jím a Českou gumárenskou společností a.s., zastoupenou předsedou představenstva JUDr. J. Č. a místopředsedkyní představenstva Ing. D. Z., ohledně uzavření dohody z téhož data o postoupení všech pohledávek společnosti OP BARUM Zlín a.s. (následně Barum Holding a.s., následně České gumárenské společnosti a.s.) na oprávněného.
Dále se ze spisu podává, že usnesením ze dne 11. 5. 2006, č. j. 14 Nc 10818/2006 - 6, nařídil Okresní soud v Teplicích podle vykonatelného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 1994, č. j. 19 Ro 7219/93 - 19, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 16.150,- Kč s příslušenstvím, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 3.297,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil JUDr. I. R., soudního exekutora se sídlem v Ústí nad Labem, a že toto rozhodnutí bylo k odvolání povinného zrušeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 2. 2007, č. j. 12 Co 979/2006 - 23, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť odvolací soud dospěl k závěru, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že okresní soud v rozporu s §39 exekučního řádu nevyzval oprávněného k odstranění vad návrhu na nařízení exekuce, neboť k němu připojil jen opis prohlášení Ing. Z. a JUDr. Č. z 19. 4. 2002 (podle oprávněného zástupců České gumárenské společnosti a.s., což však nijak nedoložil), že převzal nekonkretizované pohledávky České gumárenské společnosti, avšak nijak nedoložil, kdo byli právní nástupci OP Barum Zlín a.s. ani přechod práva ve smyslu §36 odst. 4 exekučního řádu. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 4. 2007, č. j. 14 Nc 10818/2006 - 26, byl oprávněný vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení doplnil návrh na nařízení exekuce o údaje, ze kterých bude vyplývat převod práva z původního oprávněného „na konečného nabyvatele práva“, a aby toto své tvrzení prokázal kvalifikovanými listinami ve smyslu §36 odst. 4 exekučního řádu, a současně byl poučen o tom, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně doplněno, nelze exekuci provést a soud návrhu nevyhoví (§36 odst. 3 zák. č. 120/2001 Sb.).
V odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 6. 2007, č. j. 14 Nc 10818/2006 - 33, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení exekuce a pověření označeného soudního exekutora jejím provedením, oprávněný namítal, že k výzvě soudu prvního stupně doplnil návrh na nařízení exekuce podáním předaným k poštovní přepravě dne 7. 5. 2007, jímž v této věci doplnil svá tvrzení o tom, že došlo k převodu práva z exekučního titulu na něj, a současně předložil výpis z knihy odeslané doporučené pošty ze dne 7. 5. 2007, z nějž vyplývá, že pod podacím číslem 51835 podal zásilku adresovanou Okresnímu soudu v Teplicích označenou v poznámce jako „L. - 10817 - 10820 - doplnění“. Dále uvedl, že ve věci stejných účastníků řízení vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 14 Nc 10817/2006 předložil úředně ověřené listiny, jimiž prokazuje přechod práva z exekučního titulu na něj, které byly založeny do spisu vedeného pod sp. zn. 14 Nc 10819/2006, a že soud výslovně požádal o to, aby tyto listiny byly použity i v daném řízení, když o všech čtyřech návrzích na nařízení exekuce vedených u soudu prvního stupně pod sp. zn. 14 Nc 10817/2006 - 14 Nc 10820/2006 rozhoduje jeden soudce, takže vyžadování stejných úředně ověřených listin v každé jednotlivé věci je „zcela nadbytečným formalismem“.
Ačkoliv tedy v době rozhodování odvolacího soudu z obsahu spisu vyplývalo, že oprávněný podal u Okresního soudu v Teplicích proti povinnému čtyři návrhy na nařízení exekucí vedené pod sp. zn. 14 Nc 10817/2006 - 14 Nc 10820/2006, přičemž ve věci vedené pod sp. zn. 14 Nc 10819/2006, k níž byly po výzvě soudu připojeny oprávněným předložené a ověřené listiny prokazující přechod práva z exekučního titulu na něj, bylo návrhu na nařízení exekuce okresním soudem vyhověno, a že v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně namítal, že návrh na nařízení exekuce doplnil podáním ze dne 5. 5. 2007, krajský soud se při přezkoumání napadeného usnesení soudu prvního stupně v dané věci, jímž návrh na nařízení exekuce a pověření označeného soudního exekutora jejím provedením zamítl, těmito skutečnostmi dostatečně nezabýval. Jeho právní posouzení věci, pokud uzavřel, že oprávněný - přes výzvu soudu - způsobem předepsaným ustanovením §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), neprokázal přechod ani převod práva z exekučního titulu, který byl vydán ve prospěch OP BARUM Zlín a.s., je tak neúplné a tudíž nesprávné a dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn.
Ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) se v odvolacím řízení uplatní princip úplné apelace (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1643/2005). Účastníci mohou uvádět nové skutečnosti a důkazy (§254 odst. 4 o. s. ř.), takže omezení odvolacího důvodu uvedeného v §205 odst. 2 písm. f) o. s. ř. není namístě (§205a, §211a o. s. ř.). Jestliže v daném případě odvolací soud nezjišťoval okolnosti rozhodné pro posouzení věci, přestože oprávněným byly v odvolání proti zamítavému usnesení soudu prvního stupně tvrzeny a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy, zatížil řízení též vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu ve výroku o věci samé není správné; Nejvyšší soud je proto v tomto výroku a ve výroku o nákladech řízení podle §243b odst. 2, část věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud v dalším řízení závazný (§243d odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního (včetně dovolacího), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu