ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3938.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3938/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného C., L.., zastoupeného advokátem, proti povinnému M. H., zastoupenému advokátkou, pro 1.076.630,29 Kč s příslušenstvím a pro 2.285.740,21 Kč s příslušenstvím, prodejem zastavených nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 Nc 5551/2006, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2007, č. j. 30 Co 58/2007 - 30, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2007, č. j. 30 Co 58/2007 - 30, se ve výroku, jímž bylo změněno usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. října 2006, č. j. 1 Nc 5551/2006 - 13, tak, že byl zamítnut návrh oprávněného na nařízení prodeje zástavy pro 28 % úrok z částky 1.076.630,29 Kč od 20. 10. 1997 do 14. 8. 2002, 11,9 % úrok z částky 1.076.630,29 Kč od 15. 8. 2002 do zaplacení, 22,1 % úrok z částky 750.000,- Kč od 29. 10. 2001 do 14. 8. 2002 a 16,1 % úrok z částky 273.369,80 Kč od 15. 8. 2002 do zaplacení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 19. 11. 2002, č. j. 7 Nc 3304/2002 - 28, ve věci zástavního věřitele Č. o. b., a.s., proti zástavnímu dlužníku M. H. (povinnému) nařídil k uspokojení pohledávky zástavního věřitele za O. J., ze smlouvy o úvěru č. ze dne 23. 11. 1994 ve výši 3.695.434,87 Kč s úrokem ve výši 16,1 % p.a. z částky 1.350.000,- Kč od 15. 8. 2002 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 6 % p.a. z částky 2.984.531,77 Kč od 15. 8. 2002 do zaplacení prodej zastavených nemovitostí ve vlastnictví zástavního dlužníka, a to budovy č.p. na pozemku st. p. č. a pozemku st. p. č., které jsou zapsány u Katastrálního úřadu v N. na listu vlastnictví č. pro katastrální území H. u P., obec H. Zástavnímu dlužníku uložil povinnost zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradu nákladů tohoto řízení 3.000,- Kč s tím, že nařízení prodeje zástavy se vztahuje i na tuto částku.
Návrhem na nařízení exekuce ze dne 5. 9. 2006 se oprávněný domáhal, aby byla nařízena exekuce pravomocného a vykonatelného usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 11. 2002, č. j. 7 Nc 3304/2002 - 28, k vymožení povinností povinného M. H. vůči oprávněnému k zaplacení a) částky 1.076.630,29 Kč s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 1.076.630,29 Kč od 20. 10. 1997 do zaplacení a zaplacení náhrady nákladů řízení v částce 43.068,- Kč; b) částky 2.285.740,21 Kč s úrokem ve výši 22,1 % ročně z částky 750.000,- Kč od 29. 10. 2001 do zaplacení a zaplacení náhrady nákladů řízení v částce 76.481,- Kč, přičemž exekuci lze provést pouze prodejem zastavených nemovitostí.
Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 10. 10. 2006, č. j. 1 Nc 5551/2006 - 13, nařídil podle vykonatelného usnesení téhož soudu ze dne 19. 11. 2002, č. j. 7 Nc 3304/2002 - 28, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.076.630,29 Kč s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 1.076.630,29 Kč od 20. 10. 1997 do zaplacení a zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 43.068,- Kč, částky 2.285.740,21 Kč s úrokem ve výši 22,1 % ročně z částky 750.000,- Kč od 29. 10. 2001 do zaplacení a zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 76.481,- Kč, exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora, Exekutorský úřad v P., a dále povinnému zakázal od doručení tohoto usnesení nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku s tím, že právní úkon, kterým povinný poruší tuto povinnost, je neplatný.
Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že soud nařizuje podle vykonatelného usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 11. 2002, č. j. Nc 3304/2002 - 28, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 3.362.370,50 s 16,1 % úrokem z částky 1.350.000,- Kč od 15. 8. 2002 do zaplacení a s 6 % úrokem z částky 476.630,20 Kč od 15. 8. 2002 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení 3.000,- Kč a pro náklady soudní exekuce, exekuci prodejem zástavy, a to budovy č.p. na stavební parcele č. a stavební parcely č. , zapsaných na LV č. 144 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Nymburk pro katastrální území H. u P., obec H., a povinnému současně zakázal od doručení tohoto usnesení nakládat s nemovitostmi, zapsanými na LV č. pro katastrální území H. u P. Pokud se oprávněný dále domáhal nařízení prodeje zástavy pro 28 % úrok z částky 1.076.630,29 Kč od 20. 10. 1997 do 14. 8. 2002, 11,9 % úrok z částky 1.076.630,29 Kč od 15. 8. 2002 do zaplacení, 22,1 % úrok z částky 750.000,- Kč od 29. 10. 2001 do 14. 8. 2002, 16,1 % úrok z částky 273.369,80 Kč od 15. 8. 2002 do zaplacení a pro náklady 116.549,- Kč, návrh na nařízení exekuce zamítl; v dalším usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dovodil, že v dané věci vyplývá pravomoc českých justičních orgánů z §37 odstavce 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“), neboť právní předpisy Evropského společenství na předmětný právní vztah nedopadají, a dvoustranná mezinárodní smlouva, která by tento vztah řešila, nebyla mezi Českou republikou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska uzavřena. Se zřetelem k §48 ZMPS je tudíž třeba postupovat podle procesních předpisů České republiky, tedy podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekutorské činnosti (exekutorský řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“). Vzal za prokázané, že na oprávněného bylo podle §36 odst. 4 exekučního řádu převedeno právo z exekučního titulu, neboť jako postupník uzavřel dílčí smlouvou o postoupení pohledávek č. smlouvy ze dne 27. 2. 2004 (ověřenou notářem) s Č. o. b., a.s. jako postupitelem, jejímž předmětem byla pohledávka postupitele vůči dlužníku O. J. ze smlouvy o úvěru č. ze dne 23. 11. 1994, jejíž výše ke dni 30. 9. 2003 činila 4.162.291,29 Kč, přičemž jde o pohledávku zajištěnou smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 16. 6. 1995 a dále že oprávněný je zapsán v obchodním rejstříku pro Anglii a Wales pod č. , přičemž na příslušné listině osvědčující existenci společnosti je připojena doložka tzv. apostilla podle Haagské úmluvy ze dne 5. 10. 1961. Krajský soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně v rozporu s návrhem a exekučním titulem nařídil exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být provedena, což ustanovení §59 odst. 3 exekučního řádu vylučuje. Navíc vycházel při nařízení exekuce jen z návrhu na nařízení exekuce, který však exekuční titul překračuje, a to pokud jde o část požadovaného příslušenství (konkrétně pokud jde o požadovaný 28 % úrok ročně z částky 1.076.630,29 Kč za dobu od 20. 10. 1997 do 14. 8. 2002, 11,9 % úrok ročně z částky 1.076.630,29 Kč za dobu od 15. 8. 2002 do zaplacení, 22,1 % úrok z částky 750.000,- Kč od 29. 10. 2001 do 14. 8. 2002 a 16,1 % úrok z částky 273.369,80 Kč od 15. 8. 2002 do zaplacení) i pokud jde o náklady předcházejících řízení v celkové částce 116.549,- Kč. Z těchto důvodů odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, aby exekuce byla nařízena způsobem odpovídajícím exekučnímu titulu a pro uspokojení pohledávky rovněž v té výši, která by nepřekročila exekuční titul.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Namítá, že z rozhodnutí odvolacího soudu není zřejmé, z jakého důvodu změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se dlužná pohledávka v části týkající se příslušenství - 6 % úroku z prodlení - vymezuje pouze z částky 476.630,20 Kč (řádka čtvrtá výroku č. 1 napadeného rozhodnutí), ačkoliv v podkladovém exekučním titulu se uvádí na stejném místě částka 1.350.000,- Kč, a že „odvolací soud tento závěr ve svém rozhodnutí neodůvodnil“. Kromě toho krajský soud v rozporu s exekučním titulem neuvedl u sazeb úroků výraz „p.a.“, který upřesňuje, že se jedná o roční sazbu úroků. Dále má dovolatel za to, že „napadené rozhodnutí vykazuje vadu, spočívající v tom, že z jeho znění vyplývá, že náklady nalézacího řízení a náklady exekuce se mají uspokojit pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí; tak tomu však není, protože výrok II. exekučního titulu obstojí jako samostatné rozhodnutí bez omezení na výtěžek prodeje zastavených nemovitostí, jejichž prodej byl soudem nařízen. Obdobná situace je i u nákladů exekuce, kde rovněž není důvodu, aby se „uspokojovaly pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí“. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce); ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. [ve spojení s §238 odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a §130 exekučního řádu] je dovolání přípustné proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce). Rozdílnost (nesouhlasnost) rozhodnutí soudů obou stupňů (tzv. diformita) je základem, z něhož se odvíjí přípustnost dovolání ve smyslu uvedených ustanovení. O nesouhlasná rozhodnutí jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozhodnutí odlišná. Diformitou nelze ovšem rozumět rozdílné právní posouzení, pokud nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků; podstatné je porovnání obsahu obou rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9/1999, pod poř. č. 52, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000, pod poř. č. 7).
Ve výroku, jímž odvolací soud „změnil“ usnesení soudu prvního stupně tak, že nařídil podle vykonatelného usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 11. 2002, č. j. 7 Nc 3304/2002 - 28, exekuci prodejem zástavy k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 3.362.370,50 s 16,1 % úrokem z částky 1.350.000,- Kč od 15. 8. 2002 do zaplacení a s 6 % úrokem z částky 476.630,20 Kč od 15. 8. 2002 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení 3.000,- Kč a pro náklady soudní exekuce, a současně zakázal povinnému od doručení tohoto usnesení nakládat se zastavenými nemovitostmi (výrok I.), jde přitom o rozhodnutí potvrzující, neboť v uvedeném rozsahu posoudil odvolací soud předpoklady pro nařízení exekuce shodně se soudem prvního stupně. Okolnost, že odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - zdůraznil důsledek plynoucí z §59 odst. 3 exekučního řádu, tj. stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena, a současně „změnil“ rozhodnutí soudu prvního stupně co do upřesnění výroku o tzv. inhibitoriu, z uvedeného výroku měnící rozhodnutí ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nečiní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1760/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1790/2007).
K podání dovolání proti tomuto potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu, jímž návrhu oprávněného na nařízení exekuce bylo vyhověno, však oprávněný není subjektivně oprávněn, neboť z povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech. Tímto výrokem usnesení odvolacího soudu nebyla oprávněnému způsobena žádná újma na jeho právech, neboť jeho procesnímu návrhu bylo v tomto rozsahu vyhověno, včetně toho, že „exekuci prodejem zastavených nemovitostí (i exekuci pro náklady předcházejícího řízení) lze provést pouze prodejem zastavených nemovitostí“, a aniž by u sazeb úroků byl uveden výraz „p.a.“ (k tomu srovnej návrh na nařízení exekuce založený na čl. 2 spisu). Dovolací soud proto dovolání oprávněného směřující proti tomuto potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 5, věty první, a §218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti výrokům usnesení odvolacího soudu o nákladech exekuce a o nákladech řízení, které nemají povahu rozhodnutí ve věci samé, není podle občanského soudního řádu přípustné (srov. §236 až §239 o. s. ř. a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70). Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného směřující proti těmto výrokům usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 5, věty první, a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. též odmítl.
Pokud jde o výrok, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že „návrh oprávněného na nařízení prodeje zástavy pro 28 % úrok z částky 1.076.630,29 Kč od 20. 10. 1997 do 14. 8. 2002, 11,9 % úroku z částky 1.076.630,29 Kč od 15. 8. 2002 do zaplacení, 22,1 % úrok z částky 750.000,- Kč od 29. 10. 2001 do 14. 8. 2002 a 16,1 % úrok z částky 273.369,80 Kč od 15. 8. 2002 do zaplacení“ zamítl, je dovolání přípustné podle §238a odst. 1, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné. Rozhodnutí odvolacího soudu je totiž v této části nepřezkoumatelné, neboť nesplňuje požadavky vyjádřené v §157 odst. 2 o. s. ř. Z odůvodnění rozhodnutí, pokud jde o tento zamítavý výrok, totiž není zřejmé, jakými úvahami se odvolací soud řídil a jak dospěl ke svému závěru o tom, že návrh na nařízení exekuce právě v tomto rozsahu exekuční titul překračuje [takže nelze posoudit (ne)důvodnost námitky oprávněného, že „z rozhodnutí odvolacího soudu není zřejmé, z jakého důvodu změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se dlužná pohledávka v části týkající se příslušenství - 6 % úroku z prodlení - vymezuje pouze z částky 476.630,20 Kč (řádka čtvrtá výroku č. 1 napadeného rozhodnutí), ačkoliv v podkladovém exekučním titulu se uvádí na stejném místě částka 1,350.000,- Kč“]. Tím odvolací soud v uvedené části výroku svého rozhodnutí zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a), §242 odst. 3 o. s. ř.].
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo změněno usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 10. 2006, č. j. 1 Nc 5551/2006 - 13, tak, že byl zamítnut návrh oprávněného na nařízení prodeje zástavy pro 28 % úrok z částky 1.076.630,29 Kč od 20. 10. 1997 do 14. 8. 2002, 11,9 % úrok z částky 1.076.630,29 Kč od 15. 8. 2002 do zaplacení, 22,1 % úrok z částky 750.000,- Kč od 29. 10. 2001 do 14. 8. 2002 a 16,1 % úrok z částky 273.369,80 Kč od 15. 8. 2002 do zaplacení, zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§226 a 243d odst. 1, věta první, o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne podle výsledku dalšího řízení soud (§243d odst. 1., věta první o. s. ř.) nebo soudní exekutor (§88 exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu