ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3959.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3959/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné JUDr. Jarmily Šléškové , nar. 20. 9. 1953, notářky se sídlem v Šumperku, Masarykovo náměstí 12, identifikační číslo osoby 25803476, zastoupené Mgr. Janem Drapáčem, advokátem se sídlem v Zábřehu, nám. Osvobození 28, proti povinné Ing. Z. P. , zastoupené Mgr. Radimem Janoučkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Šantova 2, pro 9.886,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 4322/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. května 2008, č. j. 40 Co 589/2008 - 45, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 1. 2. 2008, č. j. 47 Nc 4322/2008 - 8, jímž Okresní soud v Olomouci nařídil podle vykonatelného usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 7. 2004, č. j. 1 D 737/99 - 153, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 9.886,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Antonína Dohnala, Exekutorský úřad Jeseník. Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny, a nepřisvědčil námitce povinné, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud, neboť z obsahu spisu měl za prokázané, že v nalézacím řízení i v řízení exekučním bylo povinné vždy doručováno na adresu Olomouc, Hněvotínská 50, na níž veškeré písemnosti převzala. K další námitce povinné, že na vymáhanou pohledávku uhradila v únoru 2008 částku 1.500,- Kč, konstatoval, že ve fázi nařízení exekuce soud nezkoumá, zda, popřípadě v jakém rozsahu povinný splnil vymáhanou povinnost; v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného, přičemž zánik práva stanoveného exekučním titulem lze uplatnit v návrhu na (částečné) zastavení exekuce.
Proti tomuto rozhodnutí podala povinná dovolání (doplněné prostřednictvím soudem ustanoveného zástupce), jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 3 o. s. ř., neboť odvolací soud řešil otázku, která „v rozhodování soudu dosud vyřešena nebyla“, a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje v tom, že v řízení rozhodoval místně nepříslušný Okresní soud v Olomouci namísto příslušného Okresního soudu ve Frýdku-Místku, neboť trvalé bydliště má na adrese Staříč 404, okres Frýdek-Místek. Dále namítá, že „na předmětný dluh zaplatila o 1.500,- Kč více“, a že „v exekuci bylo vymoženo více, než činil dluh s příslušenstvím“. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.
Oprávněná ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo odmítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné.
Dovolatelka žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezila, a ani na základě námitek uplatněných v dovolání k tomuto závěru dospět nelze.
Výtkou, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud, dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je však taková dovolací výhrada bezvýznamná, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (viz §242 odst. 3 o. s. ř. - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se přitom v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
Ve vztahu k námitce (částečného) splnění povinnosti uložené exekučním titulem dovolací soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil, že při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce se soud nezabývá a nemůže zabývat tím, zda povinnost uložená rozhodnutím (jiným titulem) povinnému byla splněna, popř. zda ve smyslu §351 odst. 1 o. s. ř. „jinou“ povinnost porušil nebo se jí nepodrobil nebo ta jinak zanikla, popřípadě v jakém rozsahu; v tomto směru soud vychází z tvrzení oprávněného (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. února 1981, Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/1981, pod poř. č. 21, str. 187/525, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1833/2006, usnesení ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1756/2006). Dovolatelkou vznášená skutková okolnost, spočívající v částečném splnění vykonávané povinnosti, je tak uplatnitelná a může být hodnocena jen v řízení o zastavení exekuce, které předpokládá provádění dokazování, a nikoliv již v rámci rozhodování o nařízení exekuce [srov. §268 odst. 1 písm. g), §269 odst. 1 o. s. ř., a dále pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6/2005, pod poř. č. 101]. Odvolací soud tudíž k uvedené námitce povinné v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu nepřihlédl.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu