ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.408.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 408/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného J. K. , zastoupeného Mgr. Petrem Švadlenou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké nám. 135/19, proti povinnému Ing. Z. M. , t.č. ve Vazební věznici Brno, zastoupenému JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem se sídlem v Náchodě, Tyršova 64, pro 900.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. Nc 5057/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. srpna 2008, č. j. 20 Co 329/2008 - 59, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 14. 7. 2006, č. j. 20 Co 236/2006 - 27, Krajský soud v Hradci Králové potvrdil k odvolání povinného usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 11. 2004, č. j. Nc 5057/2004 - 10, jímž podle rozhodčího nálezu Bc. Sandry Svobodové, samorozhodce Vnitrostátní a mezinárodní arbitráže - ad hoc, se sídlem v Praze 3, Velehradská 12, ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. I R-C 005/04-1, nařídil exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 900.000,- Kč s tam specifikovaným příslušenstvím, a jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Otakara Kořínka. Námitky povinného, že řízení před rozhodcem se nezúčastnil dobrovolně, že následně zjistil, že rozhodce Bc. Sandra Svobodová neexistuje a že pod tímto pseudonymem vystupoval muž, považoval krajský soud pro nařízení exekuce za právně bezvýznamné, neboť v případě, že měl povinný vůči osobě rozhodce námitky, bylo na něm, aby podal návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem podle §31 a násl. zákona. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů; při nařízení exekuce k nim však soud nemůže přihlédnout.
Podáním ze dne 30. 4. 2007, doručeným soudu prvního stupně dne 10. 5. 2007, povinný navrhl, aby „soud vydal předběžné opatření na zrušení nařízené exekuce, o které bylo neoprávněně rozhodnuto Bc. Sandrou Svobodovou a jejíž konání v této věci šetří Policie ČR“. Toto podání povinného soud prvního stupně posoudil podle jeho obsahu jako návrh na odklad exekuce do doby, než bude ukončeno šetření policie k osobě rozhodce, jenž vydal exekuční titul, popř. jako návrh na zastavení exekuce. Usnesením ze dne 14. 6. 2007, č. j. Nc 5057/2004 - 41, pravomocným dne 21. 8. 2007, Okresní soud v Náchodě návrh povinného zamítl, neboť dospěl k závěru, že pro odklad exekuce podle §266 odst. 1 o. s. ř. ani pro její zastavení nejsou dány zákonné podmínky. Zdůraznil, že námitky vůči osobě rozhodce je třeba uplatnit postupem předpokládaným zákonem č. 216/1994 Sb., přičemž poukázal též na to, že přípisem ze dne 13. 9. 2006 povinného poučil mj. o tom, že důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu podle „§31 g)“ cit. zákona mohou být i důvody v občanském soudním řízení odůvodňující obnovu, avšak nezjistil, že by povinný v daném směru činil jakékoli kroky.
Podáním ze dne 23. 5. 2008, doručeným soudu prvního stupně dne 26. 5. 2008, navrhl povinný opětovně „zastavení výkonu rozhodnutí“ podle §268 o. s. ř. S poukazem na §35 zák. č. 216/1994 Sb., podle nějž - i když nepodal návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem (což je i jeho případ) - může strana, proti níž byl soudem nařízen výkon rozhodčího nálezu, podat návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí kromě důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (§268 o. s. ř.) i z důvodů uvedených v zákoně o rozhodčím řízení, uvedl, že předmětný rozhodčí nález vydala neexistující osoba - Sandra Svobodová, přičemž „jak je všeobecně známo“ pod tímto smyšleným jménem vystupoval v České republice státní příslušník SR M. S.; nález vydaný osobou, která není rozhodcem, nemůže nabýt právní moci ani vykonatelnosti. Z toho dovozuje, že nálezy, které nebyly vydány zákonem stanoveným způsobem, nemohou být exekučními tituly ve smyslu §40 odst. 1 písm. c) zák. č. 120/2001 Sb., a protože rozhodcem nemůže být neexistující člověk, nebylo dle jeho názoru nutné tento „nález“ napadat žalobou o zrušení rozhodčího nálezu. Jiný výklad by podle povinného znamenal, že každý právní názor, který byl označen jako rozhodčí nález, je platný, závazný a vykonatelný.
Okresní soud v Náchodě usnesením ze dne 8. 7. 2008, č. j. Nc 5057/2004 - 48, řízení o návrhu na zastavení exekuce pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst. 5 o. s. ř.) zastavil a rozhodl o nákladech řízení. Dovodil, že povinným uplatněné důvody pro zastavení exekuce, tj. námitky vůči osobě, která exekuční titul vydala, a o neplatnosti titulu, představují pouze rozvedení námitek, které již uplatnil v dřívějších podáních (v odvolání ze dne 28. 11. 2005 a v podání ze dne 30. 4. 2007, označeném jako žádost o předběžné opatření, které bylo posouzeno jako návrh na odklad exekuce a na její zastavení), s nimiž se vypořádal již v předchozím pravomocném usnesení ze dne 14. 6. 2007, č. j. Nc 5057/2004 - 41, v němž mj. též zdůraznil, že věcně řešil podstatu těchto námitek již i Krajský soud v Hradci Králové v usnesení ze dne 14. 7. 2006, č. j. 20 Co 236/2006 - 27, přičemž zde vyslovenými právními názory byl okresní soud vázán.
K odvolání povinného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28. 8. 2008, č. j. 20 Co 329/2008 - 59, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že projednání návrhu povinného na zastavení exekuce brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. Dále uvedl, že byl-li povinnému rozhodčí nález doručen do vlastních rukou a měl-li vůči osobě rozhodce, příp. platnosti rozhodčí doložky, námitky, bylo na něm, aby podal návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem podle §31 zák. č. 216/1994 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť nesouhlasí s jeho závěrem, že se jedná o identický návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, o kterém již bylo v minulosti pravomocně rozhodnuto. Namítá, že předchozí návrh na zastavení „výkonu rozhodnutí“ nepodal - na rozdíl od návrhu ze dne 23. 5. 2008 - podle §35 zákona o rozhodčím řízení. Podle jeho názoru se jedná o nový návrh opřený o jiný zákonný důvod, o němž rozhodnuto nebylo. Dále povinný doslovně opakuje důvody uplatněné v návrhu ze dne 23. 5. 2008. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního, o kterýžto případ jde v souzené věci), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§104 odst. 1, věta první, o. s. ř.).
Podle §159a odst. 5 o. s. ř., jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) tedy nastává tehdy, má li být v dalším řízení projednávána stejná věc, o níž již v jiném řízení bylo pravomocně rozhodnuto.
O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Pro posouzení zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek (skutkový děj), který byl předmětem původního řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je dána i tehdy, jestliže skutek (skutkový děj) byl soudem posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně. O stejný předmět řízení jde také tehdy, jestliže byl stejný skutek v novém řízení právně kvalifikován jinak než v řízení původním (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1600 s., str. 1097, a dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 906/2000, publikované v časopise Soudní judikatura č. 9/2001 pod SJ 113/2001).
Jestliže z obsahu spisu vyplývá, že povinný se v pořadí druhým návrhem domáhá zastavení exekuce v tomtéž řízení, mezi týmiž účastníky, pro tutéž pohledávku a na základě stejných skutkových tvrzení - že vykonávaný rozhodčí nález byl vydán údajně „neexistující“ osobou a že tedy není platným rozhodčím nálezem, jak jej definuje zákon, přičemž v návrhu ze dne 23. 5. 2008 tuto námitku pouze blíže rozvedl - jako v předchozím řízení o návrhu na zastavení exekuce, o němž již soudem bylo pravomocně rozhodnuto, pak právní závěr odvolacího soudu, že jeho projednání brání překážka věci rozsouzené, v důsledku čehož je řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení nutno zastavit, je správný.
Námitka dovolatele, že překážka věci rozsouzené neexistuje z toho důvodu, že „jeho předchozí návrh na zastavení výkonu rozhodnutí nebyl - na rozdíl od návrhu ze dne 23. 5. 2008 - podán podle §35 zákona o rozhodčím řízení, není správná, neboť - jak je uvedeno již shora - je překážka věci pravomocně rozhodnuté dána i tehdy, jestliže byl stejný skutek v novém řízení právně kvalifikován jinak než v řízení původním.
Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správné a protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného podle ustanovení §243b odst. 2, části věty před středníkem, a odst. 6 o. s. ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu