ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4141.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 4141/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Krajského soudu v Českých Budějovicích , se sídlem v Českých Budějovicích, Zátkovo nábřeží 10/2, proti povinnému J. P. , zastoupenému JUDr. Alenou Beranovou, advokátkou se sídlem v Kutné Hoře, Andělská 300, pro 7.739,50 Kč, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 22 E 42/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2009, č. j. 22 Co 182/2009 - 11, a proti usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. února 2009, č. j. 22 E 42/2009 - 5, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. února 2009, č. j. 22 E 42/2009 - 5, se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 2. 2009, č. j. 22 E 42/2009 - 5, jímž okresní soud nařídil podle vykonatelného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 17. 12. 2008, č. j. 18 Nt 162/2008 - 47, k uspokojení nepřednostní pohledávky oprávněné ve výši 7.739,50 Kč, výkon rozhodnutí srážkou z pracovní odměny odsouzeného, která přísluší povinnému ve věznici „ČR - Vězeňská služba, Generální ředitelství, Soudní 1672/1a, Praha, Věznice Valdice“, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny, že s ohledem na výši pohledávky je výkon veden způsobem zřejmě vhodným a že v daném případě není dána ani překážka uvedená v §264 odst. 2 o. s. ř.
Usnesení soudů obou stupňů (a to výslovně „v plném rozsahu“) napadl povinný dovoláním, v němž jim vytýká, že se nezabývaly jeho majetkovými a výdělkovými poměry, ani tím, zda má možnost ze svého příjmu, který činí 100,- Kč měsíčně, vymáhanou pohledávku zaplatit. Dále dovolatel poukázal na to, že je nemajetný, rozvedený, že jeho rodiče jsou ve starobním důchodu a že usneseními nalézacího soudu ze dne 1. 3. 2006, č. j. 18 T 9/2004 - 1143, a ze dne 9. 6. 2008, č. j. 18 Nt 202/2007 - 59, bylo rozhodnuto, že má podle §33 odst. 2 trestního řádu nárok na bezplatnou obhajobu. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s usnesením odvolacího soudu a poukázala na to, že podkladové rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání povinného, pokud směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu o věci samé, není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil, a ani na základě námitek uplatněných v dovolání k tomuto závěru nelze dospět. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Ta je jednotná v tom, že v řízení o výkon rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4). Pro nařízení výkonu rozhodnutí nejsou podstatné ani majetkové a sociální poměry povinné osoby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 457/2005, a usnesení ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3535/2007).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá ve výroku o věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného v uvedeném rozsahu podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, občanský soudní řád nepřipouští (srov. §236 až 239 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4). Nejvyšší soud proto dovolání povinného směřující proti tomuto výroku podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. rovněž odmítl.
Nejvyšší soud je soudem funkčně příslušným k projednání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (§10a o. s. ř.). V případě, že dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně (proti němuž je zásadně přípustné odvolání), funkční příslušnost k jeho projednání není občanským soudním řádem upravena; přitom nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. rozhodnutí publikované pod č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006). Protože usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 2. 2009, č. j. 22 E 42/2009 - 5, je rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli odvolacího soudu), dovolací soud z uvedeného důvodu řízení o dovolání proti tomuto usnesení podle §243c odst. 1 a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2010
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu