ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4197.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4197/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného nezletilého J. D. , zastoupeného matkou R. D., právně zastoupeného JUDr. Jarmilou Holovčákovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 400, proti povinnému V. D., zastoupenému JUDr. Michaelou Salačovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791/41, pro výživné, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 Nc 5116/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. května 2008, č. j. 30 Co 7/2008 - 33, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 2. 3. 2007, č. j. 9 Nc 5116/2007 - 8, jímž Okresní soud v České Lípě nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 15. 8. 2006, č. j. Nc 571/2006 - 48, k uspokojení pohledávky oprávněného vůči povinnému ve výši 3.750,- Kč za dobu od 1. 5. 2006 do 31. 1. 2007, pro běžné výživné 6.000,- Kč měsíčně od 1. 2. 2007 a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil JUDr. Janu Bémovou, soudní exekutorku Exekutorského úřadu v České Lípě, a dále rozhodl, že povinný je povinen zcela nahradit oprávněnému náklady odvolacího řízení, jejichž výše bude v průběhu exekuce stanovena.
Usnesením ze dne 20. 8. 2007, č. j. 9 Nc 5116/2007 - 19, soud prvního stupně exekuci zastavil v rozsahu nedoplatku na výživném ve výši 3.750,- Kč za dobu od 1. 5. 2006 do 31. 1. 2007 a v rozsahu běžného výživného 6.000,- Kč měsíčně od 1. 2. 2007 do 31. 5. 2007, návrh povinného na zastavení exekuce zcela zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 30. 10. 2007, č. j. 30 Co 636/2007 - 27, usnesení okresního soudu ve výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce zrušil, ve výroku o nákladech řízení je potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení; ve výroku o částečném zastavení exekuce zůstalo usnesení soudu prvního stupně nedotčeno.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. 5. č. j. 30 Co 7/2008 - 33, podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Poukazuje na to, že ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení exekuce sice dluh na výživném pro oprávněného ve výši 3.750,- Kč existoval, že jej však bezodkladně uhradil, takže v současné době již nic nedluží, přesto avšak mu je jeho zaměstnavatelem více než rok zadržována částka 6.000,- Kč měsíčně bez ohledu na to, že výživné pro nezletilého platí. Dovolatel rekapituluje celý průběh daného řízení a namítá, že na jeho straně došlo k újmě v souvislosti s tím, že mu byla uložena povinnost zaplatit oprávněnému náklady exekuce v plné výši. Naopak má za to, že v daném případě byly dány důvody hodné zvláštního zřetele pro jejich částečné nepřiznání a že mělo být přihlédnuto i k §50 odst. 2 exekučního řádu. Nesouhlasí ani s výší nákladů určených v exekučním příkazu č. j. 4 EX 0069/07 - 5, neboť není zřejmé, z jakých podkladů exekutor vycházel, a nebylo zohledněno, že veškeré dlužné částky, které mohly být matkou oprávněného nárokovány, po nařízení exekuce uhradil. Navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení odvolacího soudu a aby toto rozhodnutí bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání, které podle jeho obsahu směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení (§41 odst. 2 o. s. ř.), projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. čl. II., bod 12. části první zák. č. 7/2009 Sb.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §238, §238a a §239 o. s. ř., jež upravují přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech není uvedeno. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§87 a násl. exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2010
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu