ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4297.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4297/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v exekuční věci oprávněné CASTELLI RE Praha, s.r.o., se sídlem v Praze 7, Bubenči, Šmeralova 358/19, IČ 256 80 391, zastoupené JUDr. Miroslavem Krištofem, advokátem se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 1894/52, proti povinné SEIPI, s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Praze 2, Krkonošská č.p. 5/1511, IČ 250 98 187, zastoupené Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 126, pro 1.185.956,10 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 Nc 820/2007, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. července 2008, č. j. 11 Co 35/2008 - 34, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. července 2008, č. j. 11 Co 35/2008 - 34,
a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. září 2007, č. j. 20 Nc 820/2007 - 9a,
se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 24. 9. 2007, č. j. 20 Nc 820/2007 - 9a, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 nařídil podle vykonatelného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2007, č. j. 20 Cm 25/2002 - 407 [kterým tento soud nařídil k návrhu žalobkyně (oprávněné) v průběhu řízení o žalobě na zaplacení částky 5.721.237,96 Kč a částky 1.485.689,80 Kč a o vzájemném návrhu žalované (povinné) na zaplacení částky 1.790.000,- Kč s příslušenstvím předběžné opatření podle §76 odst. 1 písm. d) o. s. ř., jímž žalované (povinné) uložil, aby do sedmi dnů od doručení tohoto usnesení složila do úschovy Městského soudu v Praze částku 1.185.956,10 Kč], k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1.185.956,10 Kč, nákladů oprávněné a nákladů exekuce, které budou určeny, exekuci na majetek povinné, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku Mgr. Ivanu Sottnerovou, Exekutorský úřad v Benešově. Odvolací soud měl - shodně se soudem prvního stupně - všechny předpoklady pro nařízení exekuce podle §35, §40 a 44 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2009 (dále jen „exekuční řád), ve spojení s §251, §261 a §263 o. s. ř. za splněné; zejména uzavřel, že „se sice nejedná o plnění, které by mělo být k rukám oprávněné, ale je v její prospěch, a proto je návrh na exekuci legitimním prostředkem ochrany práva“. Namítala-li povinná, že po nařízení exekuce složila částku 1.185.956,10 Kč na účet Městského soudu v Praze tak, jak jí bylo uloženo, jde o důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. a §55 exekučního řádu. Dále odvolací soud poukázal na skutečnost, že usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo nařízeno předběžné opatření, bylo usnesením „Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 3. 2008“ potvrzeno.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázku, „zda exekučním titulem postačujícím k vymožení údajné pohledávky oprávněné k jejím rukám je pravomocné předběžné opatření, které povinné ukládá složit tuto částku nikoliv k jejím rukám, nýbrž do soudní úschovy, tedy zda oprávněná je vůbec legitimována k podání takového návrhu na výkon rozhodnutí“. Namítá, že „návrh na výkon rozhodnutí byl podán v rozporu s hmotným právem“, neboť oprávněné nesvědčí žádný exekuční titul. Odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s jejími odvolacími námitkami a že jen odkázal na §35, §40 a §44 exekučního řádu ve spojení s §251, §261 a §263 o. s. ř., ačkoliv povinná namítala nesoulad s §251 o. s. ř., podle nějž může oprávněný podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, nesplní-li oprávněný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí. Vykonatelným předběžným opatřením ze dne 7. 8. 2007 však povinné bylo uloženo složit peníze do úschovy soudu, nikoliv zaplatit je oprávněné před právní mocí rozsudku ve věci samé. Jediné, co mohla oprávněná - podle názoru povinné - učinit, bylo navrhnout výkon rozhodnutí ukládáním pokut k vynucení povinnosti složit peníze do soudní úschovy. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutími soudů obou stupňů a dovolání povinné proto považuje za nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., část první, zákona č. 7/2009 Sb.). Po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl dovolací soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že odvolací soud rozhodl v rozporu s §§40 odst. 1 písm. a), §44 odst. 2, věty první, §58 odst. 3 a §73 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2009; dovolání je proto přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 exekučního řádu a je i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce (§37 odst. 2 exekučního řádu).
Podle §40 odst. 1 písm. a) exekučního řádu exekučním titulem je vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.
Podle §44 odst. 2, věty první exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 10. 2009, soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne.
Podle §52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §58 odst. 3 exekučního řádu způsob provedení exekuce určí exekutor.
Podle §73 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí k uspokojení nepeněžitých plnění.
Podle §351 odst. 1 o. s. ř. ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou povinnost, uloží soud za porušení této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100 000 Kč. Nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na návrh oprávněného další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven. Pokuty připadají státu.
Podle §102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Ustanovení §75 odst. 1, 3, 4 a 5, §75a, 76, §77 odst. 1 písm. b), c) a d), §77 odst. 2 a 3 a §78 odst. 3 zde platí obdobně (odst. 2 věta druhá tohoto ustanovení).
Podle §76 odst. 1 písm. d) o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo, aby složil peněžitou částku nebo věc do úschovy soudu.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 8. 2007, č. j. 20 Cm 25/2002 - 407, nařídil k návrhu žalobkyně (oprávněné) v průběhu řízení o žalobě na zaplacení částky 5.721.237,96 Kč a částky 1.485.689,80 Kč a o vzájemném návrhu žalované (povinné) na zaplacení částky 1.790.000,- Kč s příslušenstvím předběžné opatření podle §102 odst. 1 a §76 odst. 1 písm. d) o. s. ř., jímž žalované (povinné) uložil, aby do sedmi dnů od doručení tohoto usnesení složila do úschovy Městského soudu v Praze částku 1.185.956,10 Kč.
Z citovaného rozhodnutí tedy zcela jednoznačně vyplývá, že jím ve smyslu §40 odst. 1 písm. a) exekučního řádu nebylo oprávněné ve vztahu k povinné přiznáno právo na peněžité plnění, nýbrž že jím povinné bylo uloženo, aby částku 1.185.956,10 Kč složila do úschovy tohoto soudu, a to před pravomocným rozhodnutím ve věci samé v nalézacím řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Cm 25/2002, z důvodu obavy, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen.
Dále se z obsahu spisu podává, že oprávněná návrhem na nařízení exekuce, doručeným soudu prvního stupně dne 10. 9. 2007, navrhla nařízení „exekuce Usnesení vydaného Městským soudem v Praze pod č. j. 20 Cm 25/2002-407 dne 7. srpna 2007 ke splnění povinnosti složit do úschovy Městského soudu v Praze částku 1.185.956,10 Kč“, a aby provedením exekuce byla pověřena soudní exekutorka Mgr. Ivana Sottnerová, Exekutorský úřad v Benešově.
Z tohoto návrhu je zřejmé, že oprávněná nenavrhla exekuci rozhodnutí soudu na peněžité plnění, nýbrž exekuci rozhodnutí ukládajícího povinné splnění jiné povinnosti než zaplacení peněžité částky (aby do sedmi dnů od doručení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2007, č. j. 20 Cm 25/2002 - 407, složila do úschovy tohoto soudu částku 1.185.956,10 Kč). V takovém případě nemusí návrh na nařízení exekuce obsahovat (§38 exekučního řádu) návrh způsobu provedení exekuce a soud exekuci nařídí, aniž stanoví, jakým způsobem má být provedena (§44 odst. 2 exekučního řádu) - k tomu srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3632/2007. Ve smyslu §47 odst. 1 exekučního řádu je pak na posouzení pověřeného exekutora, jakým způsobem bude exekuce provedena, o čemž rozhodne dle §48 písm. f) exekučního řádu v exekučním příkazu, a to podle povahy uložené povinnosti (srov. §59 odst. 2 a §73 exekučního řádu a §258 odst. 2, věta první o. s. ř.). Způsob provedení exekuce tedy stanoví až po nařízení exekuce exekuční příkaz [srov. §44 odst. 2, větu druhou, §48 písm. f) a §58 odst. 3 exekučního řádu], podle kterého se exekuce po právní moci usnesení o jejím nařízení provede (§47 odst. 2 exekučního řádu) - k tomu srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1882/2003.
Závěr odvolacího soudu, že v posuzované věci byly splněny předpoklady pro nařízení exekuce na majetek povinné pro peněžité plnění, je tudíž nesprávný, neboť exekučním titulem nebylo oprávněné vůči povinné přiznáno právo na zaplacení částky 1.185.956,10 Kč, a nařízení exekuce pro peněžité plnění se podaným návrhem ani nedomáhala; dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak byl naplněn.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. září 2010
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu