ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4731.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 4731/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné J. H. , zastoupené JUDr. Miloslavem Voborníkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Židovská 31, proti povinnému R. H. , vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 Nc 7900/2008, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 13. 5. 2009, č. j. 54 Co 301/2009-25, takto:
I. Dovolání proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 13. 5. 2009, č. j. 54 Co 301/2009-25, se zamítá , jinak se dovolání odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 29. 10. 2008, č. j. 2 Nc 7900/2008-7, kterým okresní soud nařídil exekuci vyklizením bytové jednotky, tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce podle rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6. 8. 2008, č. j. 22 C 78/2008-42, zamítl (výrok I.). Dále nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) a oprávněné uložil nahradit soudní exekutorce JUDr. Marii Sárové náklady exekuce ve výši 4 165,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III.). Dospěl k závěru, že exekuční titul není formálně vykonatelný, protože nebyl účinně doručen zástupci povinného. Ten totiž jako obecný zmocněnec soudu sdělil adresu „poste restante“, taková adresa však představuje právě takovou formu adresy, o níž jako o nezpůsobilé pro doručení fikcí hovoří §46 odst. 1, věta druhá, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „o. s. ř.“), nalézací soud přitom zjevně považoval rozhodnutí tímto způsobem za doručené.
Oprávněná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Podle jejího názoru by se měl dovolací soud vyjádřit k otázce doručování obecnému zmocněnci, protože sám odvolací soud uvedl, že problematika doručování obecnému zmocněnci není občanským soudním řádem upravena. Současně oprávněná napadla usnesení odvolacího soudu ve výroku III. a namítala, že náklady exekuce by měl hradit povinný, neboť návrh byl zamítnut z důvodu nesprávného doručení exekučního titulu povinnému, a proto je nespravedlivé požadovat, aby náklady exekuce hradila ona. Současně uvedla, že by jí tím vznikla škoda, za kterou by ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. odpovídal stát. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čil. II Přechodných ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání proti výroku I. napadeného usnesení – přípustné podle 237 odst. 1 písm. a) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“ - není důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že exekuční titul není formálně vykonatelný, protože nebyl doručen povinnému.
Právní posouzení je ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §27 odst. 1 o. s. ř. se účastník může dát zastoupit také kteroukoliv fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Tento zástupce může jednat jedině osobně.
Podle §46 odst. 1 o. s. ř. písemnost určenou fyzické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje. Jestliže o to fyzická osoba požádá, soud předá písemnost k doručení na adresu jiného místa v České republice, kterou mu sdělila; to neplatí, nemůže-li jí být písemnost v označeném místě doručena způsobem předepsaným tímto zákonem.
V projednávané věci bylo zjištěno, že rozsudek Okresního soudu v Jihlavě z 6. 8. 2008, č. j. 22 C 78/2008-42, byl doručován obecnému zmocněnci povinného N. K. prostřednictvím pošty na adresu označenou „poste restante, M. n.. J.“. Zásilka byla uložena 20. 8. 2008 a aniž by si ji adresát vyzvedl, byla vrácena soudu dne 8. 9. 2008. Po tomto pokusu o doručení nalézací soud vyznačil na rozhodnutí právní moc, jež měla nastat 17. 9. 2008, tzn. že nalézací soud považoval rozhodnutí za doručené fikcí podle §46 a 50c o. s. ř. ke dni 1. 9. 2008.
Jestliže obecným zmocněncem může být pouze fyzická osoba, je logické, že pro doručování písemností obecnému zmocněnci budou platit stejná pravidla jako pro doručování fyzickým osobám, nestanoví-li občanský soudní řád postup jiný. Z ustanovení §46 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, kam lze fyzické osobě písemnost doručovat. Náhradní doručení je pak právní fikcí, která je podmíněna vyvratitelnou domněnkou, že se adresát v místě doručení zdržuje. Je-li jako místo doručení označena pošta, je zřejmé, že písemnost nemůže být adresátovi doručována předepsaným způsobem. Proto je i vyloučeno spojovat s doručením písemnosti na adresu poste restarte fikci doručení.
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že exekuční titul je formálně nevykonatelný, neboť nebyl účinně doručen povinnému, je jeho závěr správný. Dovolací soud proto dovolání oprávněné proti výroku I. napadeného usnesení jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, věty před středníkem, o. s. ř.).
Dovolání proti výroku III. napadeného usnesení o náhradě nákladů exekuce není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto nepřípustné dovolání oprávněné proti výroku III. o nákladech exekuce odmítl (§243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o. s. ř.).
Protože dovolání oprávněné bylo zčásti odmítnuto a zčásti zamítnuto a povinnému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly, rozhodl dovolací soud, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků právo (§142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu