ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4888.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4888/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné PEIT Company s.r.o. , se sídlem v Moravské Třebové, Čs. armády 93/16, IČ 259 50 142, zastoupené JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem ve Svitavách, Soudní 1, proti povinné J. Z. , zastoupené JUDr. Petrem Elšíkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 7, pro 2.750.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 Nc 3477/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 10. dubna 2008, č. j. 22 Co 9/2008 - 74, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 10. dubna 2008, č. j. 22 Co 9/2008 - 74, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil podle §44 odst. 10 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2009 (dále jen „exekuční řád“), usnesení ze dne 5. 9. 2007, č. j. 10 Nc 3477/2007 - 9, jímž Okresní soud ve Svitavách nařídil podle notářského zápisu Mgr. Miroslavy Křížové, notářky ve Svitavách, ze dne 20. 4. 2007, č. j. NZ 34/2007, N 36/2007, se svolením k vykonatelnosti, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 2.750.000,- Kč s 1,5 % úrokem z prodlení p.a. z částky 2.750.000,- Kč od 21. 5. 2007 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky 2.750.000,- Kč za každý den prodlení od 21. 5. 2007 a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinné, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad Přerov. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny; k námitkám povinné, že splatnost úroku ve výši 1,5 % z dlužné částky p.a. je v podkladovém notářském zápise stanovena neurčitě (jen „na základě faktury“) a že v části týkající se smluvní pokuty není notářský zápis vykonatelný z důvodu, že nebyla stanovena její splatnost, krajský soud uvedl, že v daném případě povinná svůj dluh uznala ke dni 20. 4. 2007, takže oprávněné nic nebránilo, aby se v návrhu na nařízení exekuce domáhala plnění v menším rozsahu, tj. smluvního úroku až od 21. 5. 2007. Rovněž ujednání o smluvní pokutě považoval odvolací soud za určité a vykonatelné, neboť oprávněné vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty „ode dne prodlení povinné, tj. od doby, kdy povinná nezaplatila svůj dluh a tento dluh se stal splatným“. Jestliže oprávněná v návrhu tvrdila, že povinná nezaplatila žádnou ze splátek, stal se celý dluh splatný následujícího dne po neuhrazení první dlužné částky, tj. dnem 21. 5. 2007. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku povinné, že notářský zápis neobsahuje právní důvod pohledávky, že podle dohody o narovnání ze dne 20. 4. 2007 měla oprávněné zaplatit pouze 309.400,- Kč bez „jakéhokoliv smluvního úročení“ či smluvní pokuty (avšak ani tuto částku není povinna oprávněné plnit) a že neurčitost vymezení právního vztahu, z něhož pohledávka vznikla, může vést k duplicitnímu vymáhání takového nároku; v tomto ohledu s poukazem na §71a §71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dovodil, že notářský zápis o dohodě nemusí obsahovat zcela jasně a určitě vymezený právní vztah, na základě kterého měla pohledávka vzniknout, nýbrž postačí uvést pouze skutečnost, na níž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá. V daném případě notářský zápis obsahuje takovouto skutečnost, a to dohodu o narovnání uzavřenou mezi účastníky dne 20. 4. 2007, přičemž soud při nařízení exekuce z hlediska jeho věcného posouzení nezkoumá, zda vymáhané právo není přiznáno jiným exekučním titulem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, či rozhodnutí ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2214/2005); jsou-li totiž pro tutéž pohledávku vedeny dvě exekuce na podkladě dvou různých exekučních titulů, je vymožení pohledávky v jedné z nich důvodem pro zastavení či částečné zastavení druhé exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. ve spojení s §55 odst. 1 exekučního řádu. Pokud pak povinná namítala neplatnost notářského zápisu z důvodu, že byl-li sepsán i s P. W. jako ručitelem, který též svolil k jeho vykonatelnosti, nastává jeho vykonatelnost při existenci jiných skutečností jinak než u ní, krajský soud uvedl, že povinná svolila k vykonatelnosti notářského zápisu za svoji osobu a notářský zápis zcela jasně a určitě specifikuje její dluh. Lze tedy pohledávku oprávněné vůči povinné a vůči ručiteli oddělit a exekuci lze proti povinné nařídit samostatně, neboť povinná a ručitel nemají postavení nerozlučných společníků.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání (doplněné podáním ze dne 15. 4. 2009), jehož přípustnost dovozuje z „§238a o. s. ř.“ ve spojení s §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., přičemž zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce spatřuje v otázce „vykonatelnosti notářského zápisu s ohledem na jeho náležitosti vyžadované ustanovením §71b notářského řádu“ a v otázce „vyplývající ze skutečnosti, že soud prvého stupně nepředložil odvolatelkou doplněné argumenty o nesprávnosti napadeného rozhodnutí a o neplatnosti a nevykonatelnosti notářského zápisu, podle něhož byla exekuce nařízena, přičemž soud se s těmito argumenty nevypořádal“. Povinná rekapituluje námitky obsažené v odvolání a v doplnění odvolání ze dne 17. 10. 2007 s tím, že odvolací soud se s nimi nevypořádal správně, popř. vůbec. Namítá, že krajský soud nerespektoval ve vztahu k povinnosti zaplatit smluvní pokutu publikované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006, z něhož plyne, že pro vykonatelnost notářského zápisu v části týkající se smluvní pokuty (vyčíslované denními úroky z dlužné částky) je nezbytné, aby její splatnost byla konkrétně určena, z čehož dovozuje, že „ujednání o povinnosti platit smluvní pokutu za každý den prodlení“, je nedostačující; totéž se týká i úroků z prodlení, jejichž splatnost je stanovena „na základě faktury“, a „jedná se tak o chybně určenou lhůtu, nikoliv o podmínku“. Dále odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval její námitkou uplatněnou v doplnění odvolání ze dne 17. 10. 2007, jíž namítala, že „notářský zápis je ve vztahu k ní nevykonatelný jako celek, neboť postrádá základní náležitosti, a to písemně vyjádřenou dohodu účastníků o závazku dlužníka splnit pohledávku ze závazkového právního vztahu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 533/2002 a 20 Cdo 2737/2004); jeho rozhodnutí je tak podle jejího názoru nepřezkoumatelné pro neúplnost odůvodnění. Navrhla, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedla, že předmět plnění byl v notářském zápise řádně vymezen a že odvolací soud se v odůvodnění rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami povinné. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle
§242 o. s. ř. k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu vyřešil otázku materiální vykonatelnosti podkladového notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, pokud jde o smluvní pokutu; dovolání je proto přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. a je i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §37 odst. 2 exekučního řádu nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona.
Podle §44 odst. 2 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 10. 2009, soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena.
Uvedená ustanovení se podle §40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu použijí také na nařízení exekuce notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného podle §71a až 71c zák. č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
Podle §71a zákona č. 358/1992 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2009, notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Podle §71b odst. 1 citovaného zákona dohoda účastníků musí obsahovat a) označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), b) označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), c) skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, d) předmět plnění, e) dobu plnění, f) prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu. Dohoda účastníků může obsahovat též podmínky, popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno (odst. 2). Náležitosti dohody podle odstavců 1 a 2 notář v zápisu uvede podle shodného prohlášení účastníků (odst. 3).
Soudní praxe - co do podmínek vykonatelnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti - byla usměrněna již usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 4, ročník 2000. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech, jestliže dále obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění tedy - vyjádřeno jinak - jaké plnění a v jakém množství má povinná osoba podle údajů v notářském zápise poskytnout oprávněné osobě) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 593/2000, či usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1941/2005). Z uvedeného současně plyne, že v této (relativně samostatné) fázi vykonávacího řízení soud naopak nezkoumá, zda hmotněprávní úkon, na základě něhož vzniká vymáhaný závazek, je či není platný (takový úkon ostatně ani nemusí být součástí notářského zápisu); jinými slovy, soud se při nařízení výkonu nemůže zabývat tím, zda zápis odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům mezi účastníky (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001 pod poř. č. 15).
V posuzované věci oprávněná navrhla nařízení exekuce podle notářského zápisu sp. zn. NZ 34/2007, N 36/2007, sepsaného Mgr. Miroslavou Křížovou, notářkou ve Svitavách, dne 20. 4. 2007 se společností PEIT Copany s.r.o. jako věřitelem a osobou oprávněnou, J. Z. jako dlužníkem a osobou povinnou a mezi P. W. jako ručitelem, jímž účastníci uzavřeli „dohodu o splnění pohledávky se svolením k vykonatelnosti“. V čl. I. bodu 1) tohoto zápisu účastníci shodně prohlásili, že věřitel má pohledávku vůči J. Z. ve výši 2.750.000,- Kč, a to podle dohody o narovnání, uzavřené mezi věřitelem a dlužnicí dne 20. 4. 2007, v bodu 2) tohoto článku „dlužnice prohlásila, že uznává co do důvodu a výše svůj shora uvedený dluh vůči věřiteli ve výši 2.750.000,- Kč a zavázala se jej uhradit věřiteli v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 30.000,- Kč, vždy ke každému 20. dni v měsíci na účet věřitele, počínaje měsícem květen 2007, a to pod ztrátou výhody splátek“. Dále se v tomto článku uvádí, že „dlužnice je povinna hradit úrok ve výši 1,5 % z dlužné částky p.a.“, že úrok bude „vyúčtování“ věřitelem vždy k 31. 12. v daném roce fakturou splatnou vždy do konce ledna následujícího roku a že „pokud nebude sjednaný úrok na základě faktury ve lhůtě řádně a včas uhrazen, stává se splatným celý zbytek dluhu uvedený v bodu 1) a 2) tohoto článku notářského zápisu. V případě, že splátky nebudou hrazeny řádně a včas, je dlužnice povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. V bodu 3) článku I. zápisu dlužnice jako povinná osoba prohlásila, že „v případě, že řádně a včas neuhradí svůj výše uvedený dluh s příslušenstvím včetně sjednaných smluvních pokut vůči věřiteli, svoluje k vykonatelnosti tohoto notářského zápisu ve smyslu ustanovení §274 písm. e) o. s. ř.“.
Jestliže tedy z předmětného notářského zápisu ze dne 20. 4. 2007 „o dohodě o splnění pohledávky se svolením k vykonatelnosti“ nevyplývá stanovení doby k plnění (splatnost) smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, kterou je „dlužnice povinna zaplatit v případě, že splátky nebudou hrazeny řádně a včas“, je třeba přisvědčit námitce dovolatelky, že tento notářský zápis není v této části, která je oddělitelná od dalšího jeho obsahu, materiálně vykonatelný, a v tomto rozsahu tudíž nemůže být podkladem pro exekuci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006, na něž dovolatelka poukázala).
Pokud pak jde o úrok z prodlení, sjednaný účastníky označeného notářského zápisu, vyhovuje požadavkům materiální vykonatelnosti, je-li v podkladovém rozhodnutí nebo jiném titulu vyjádřena jejich výše (sazba z jistiny), jestliže je určeno období, za které se stanoví (např. měsíčně, ročně), a od kdy a do kdy je povinnost je platit (časový nebo jiný určitý údaj). Co se sazby úroků týče, může být stanovena pevnou částkou nebo určena způsobem, jímž lze výši úroků nepochybně zjistit (vypočítat). Notářským zápisem ze dne 20. 4. 2007 se povinná zavázala „hradit úrok ve výši 1,5 % z dlužné částky p.a.“ s tím, že úrok bude „vyúčtování“ věřitelem vždy k 31. 12. v daném roce fakturou splatnou vždy do konce ledna následujícího roku, přičemž účastníky bylo současně dohodnuto, že „pokud nebude sjednaný úrok na základě faktury ve lhůtě řádně a včas uhrazen, stává se splatným celý zbytek dluhu“ uvedený v článku I. bodech 1) a 2) notářského zápisu. Z hledisek shora uvedených je jednoznačné to, že jde o roční úrok z dlužné částky vyúčtovaný věřitelem vždy k 31. 12. v daném roce, přičemž faktura jím vystavená je splatná vždy do konce ledna následujícího roku. V této části je proto notářský zápis se svolením k vykonatelnosti materiálně vykonatelný, neboť z něj lze dovodit rozsah, obsah i dobu plnění, které by povinná měla poskytnout oprávněné. Námitky dovolatelky, že „se jedná o chybně určenou lhůtu, nikoliv o podmínku“, není tudíž důvodná; o dohodnutou podmínku ve smyslu §36 obč. zák. se v daném případě nejedná.
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání dovolací soud rovněž zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), případně jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimiž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), a v tomto směru dospěl k závěru, že odvolací soud zatížil řízení tzv. jinou vadou řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Odvolací soud se totiž v odůvodnění napadeného usnesení nevypořádal s odvolacími námitkami povinné, obsaženými v doplnění odvolání ze dne 17. 10. 2007, založeném na čl. 25 spisu, jak dovolatel namítá, a z hlediska těchto námitek je tak rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 210/2003 a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2005 pod č. 166, v němž vyložil, že odvolací řízení ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) je ovládáno zásadou úplné apelace (§254 odst. 4 o. s. ř.].
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud je proto podle §243b odst.1 část věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá o. s. ř.), v němž se odvolací soud bude zabývat i námitkami povinné obsaženými v doplnění odvolání ze dne 17. 10. 2007 (viz čl. 25 spisu).
Námitkami povinné, jež uplatnila v doplnění dovolání ze dne 15. 4. 2009, doručeném Nejvyššímu soudu dne 20. 4. 2009, se dovolací soud nemohl zabývat, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty k dovolání, která v daném případě - vzhledem k nesprávnému poučení odvolacího soudu o tom, že „proti jeho usnesení není přípustné dovolání, ledaže by na základě dovolání podaného u Okresního soudu ve Svitavách ve lhůtě do třiceti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení, dospěl dovolací soud k závěru, že ve věci je řešena otázka zásadního právního významu a dovolání by sám připustil“ - uběhla uplynutím čtyř měsíců od doručení rozhodnutí (srov. §240 odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud o nákladech dalšího i původního řízení, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu