ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4891.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4891/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Hlavního města Prahy , zastoupeného JUDr. Karlem Brücklerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 30, proti povinným l. J. K. , 2. J. K. , oběma zastoupeným JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 23, pro 64 788,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 Nc 1074/2006, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2008, č. j. 17 Co 105/2007-55, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 27. 6. 2006, č. j. 73 Nc 1074/2006-10, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 nařídil podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 28. 3. 2000, sp. zn. 34 Ro 1575/99, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 64 788,- Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně, nejméně však 25,- Kč za každý započatý měsíc prodlení z částek ve výroku uvedených a pro náklady řízení, náklady oprávněného i náklady této exekuce, jež budou určeny, exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Jiřího Doležala. Současně městský soud povinným uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení státu na účet městského soudu 634,- Kč. Dospěl k závěru, že povinní neprokázali, že jim platební rozkaz nebyl doručen do vlastních rukou, jelikož nepředložením srovnávacího materiálu ustanovenému znalci z oboru písmoznalectví zmařili vypracování znaleckého posudku.
Povinní v dovolání, jehož přípustnost opírají o §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „o. s. ř.“), namítají, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Rozhodnutí přisuzují po právní stránce zásadní význam, protože dovolací soud dosud neřešil otázku, zda zaslání srovnávacího materiálu soudu a nikoliv znalci vylučuje vypracování znaleckého posudku a zda „se může znalec zprostit povinnosti vypracovat znalecký posudek odkazem na nedostatek srovnávacího materiálu“, pokud a) je srovnávací materiál zaslán soudu a b) ze spisového materiálu vyplývá, že doručenky za oba povinné podepsala jedna osoba, a dále zda může být pravomocné rozhodnutí, pokud byly platební rozkazy solidárně žalovaných povinných převzaty jednou osobou. Nesprávné právní posouzení věci spatřují v tom, že platební rozkaz není pravomocný, protože doručenku od tohoto platebního rozkazu u obou povinných podepsala jedna osoba, takže minimálně jednomu z povinných nebyl platební rozkaz doručen. Dále podle nich znalec žádným způsobem nehodnotil jimi předložený srovnávací materiál. Uvedli také, že pro ně bylo nemožné zajistit v roce 2008 vlastnoručně psané listiny z roku 2000, protože žádné takové listiny nearchivují. Vadu řízení spatřují v tom, že soud nezaslal znalci ke zkoumání jimi zaslaný srovnávací materiál, a proto znalec nemohl na tento materiál ve znaleckém posudku reagovat. Uvedli, že jim žádný předpis neukládá archivovat osm let staré vlastnoručně psané a podepsané listiny a že se odvolací soud nevypořádal s evidentní shodou podpisů přejímajících osob na doručenkách od vykonávaného platebního rozkazu. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí případně exekuce (§130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem (včetně jeho obsahového vymezení) je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Dovolatelé sice argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, uvedli, avšak hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze.
Dovolatelé zpochybňují závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., které však přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. l písm. c) o. s. ř. založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06). Za použití druhého z uvedených důvodů – posuzováno podle obsahu dovolání – dovolatelé rovněž odvolacímu soudu vytýkají, že okolnosti, za nichž mělo dojít k doručení exekučního titulu, nezjišťoval, současně předkládají vlastní skutkovou verzi, založenou na tvrzení, že platební rozkaz nebyl doručen buď žádnému z povinných, popř. nebyl doručen jednomu z nich.
I když dovolatelé zpochybnili právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinili tak způsobem neregulérním; jinými slovy, právní závěr o jeho nevykonatelnosti vybudovali na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od skutkových zjištění, ke kterým v souladu s procesními pravidly dospěl ohledně doručení platebního rozkazu odvolací soud. Skutkové námitky však – jak již bylo uvedeno výše – nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, takže i právní závěry, které z nich dovolatel vyvozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné. Dovolací soud v této souvislosti připomíná, že je vázán skutkovým stavem věci, jak jej zjistil odvolací soud.
Námitkou nesprávnosti postupu soudu při šetření okolností rozhodných pro doručení exekučního titulu (včetně postupu při zajišťování srovnávacího materiálu ke zpracování znaleckého posudku) ve skutečnosti dovolatelé uplatňují vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které stejně jako případné vady uvedené v §229 odst. l, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti) přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. l písm. c) o. s. ř. (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu), nezakládají. Dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, proto Nejvyšší soud bez jednání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu