ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.5200.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 5200/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného (vydražitele) A. P. , zastoupeného Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem v České Třebové, Staré nám. 15, proti povinnému J. F. , za účasti přihlášeného zástavního věřitele M. F. , zastoupeného JUDr. Ladislavem Klementem, advokátem se sídlem v Letohradě, Václavské nám. 76, přihlášených věřitelů 1) Finančního úřadu v Ústí nad Orlicí , se sídlem v Ústí nad Orlicí, T. G. Masaryka 1393, 2) Dřevomateriál s.r.o. , se sídlem v Žamberku, Orlická kasárna 738, IČ 259 54 024, zastoupené Mgr. Blankou Duškovou, advokátkou se sídlem v Žamberku, nám. gen. Knopa 837, a soudního exekutora JUDr. Igora Olmy , Exekutorský úřad Svitavy, o rozvrhu rozdělované podstaty, pro 1.022.048,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 0 Nc 7525/2006, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. července 2008, č. j. 19 Co 228/2008 - 111, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. července 2008, č. j. 19 Co 228/2008 - 111, a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 26. února 2008, č. j. 0 Nc 7525/2006 - 85, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 26. 2. 2008, č. j. 0 Nc 7525/2006 - 85, rozvrhl rozdělovanou podstatu 1.400.000,- Kč tak, že se z ní uspokojují přihlášené pohledávky v tomto pořadí a tímto způsobem (výrok I.):
1) pohledávka pověřeného soudního exekutora JUDr. Igora Olmy, Exekutorský úřad Svitavy, ve výši 216.413,80 Kč k hotovém vyplacení na plnou úhradu nákladů exekuce, stanovených příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 31. 10. 2007, č. j. 111 Ex 9566/06 - 67,
2) pohledávka věřitele M. F., ve výši 1.183.586,20 Kč k hotovému vyplacení na částečnou úhradu přihlášené pohledávky z titulu smlouvy o půjčce ze dne 26. 2. 2004, přiznané platebním rozkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. 11. 2006, č. j. 31 Ro 1175/2006 - 14,
a současně uložil povinnému nahradit náklady řízení oprávněnému, věřiteli M. F. a věřiteli Dřevomateriál s.r.o. (výroky II. - IV.).
Soud prvního stupně k námitkám oprávněného, který popřel výši celé pohledávky zástavního věřitele M. F. (bratra povinného) z důvodu, že „jistina pohledávky v původní výši 400.000,- Kč“ byla zaplacena dne 28. 3. 2006 přímo oprávněným, že ujednání o smluvní pokutě, resp. její výši, je v rozporu s dobrými mravy a tudíž absolutně neplatné podle §39 obč. zák. a že nemělo ani sloužit k zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce částky 400.000,- Kč, uzavřené dne 26. 2. 2004 mezi zástavním věřitelem a povinným, ale k tomu, aby z případného výtěžku prodeje nemovitostí byla uspokojena pouze pohledávka zástavního věřitele, dovodil, že o výši pohledávky zástavního věřitele vůči povinnému bylo rozhodnuto platebním rozkazem téhož soudu ze dne 21. 11. 2006, č. j. 31 Ro 1175/2006 - 14, pravomocným dne 5. 12. 2006 [jímž žalovanému (povinnému) bylo uloženo zaplatit žalobci (zástavnímu věřiteli M. F.) do 15 dnů ode dne jeho doručení částku 250.000,- Kč se zákonnými úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 1.033.750,- Kč a náklady řízení v částce 114.930,- Kč] a že v rámci exekučního řízení a tedy i při rozvrhu „výtěžku z dražby“ je exekuční soud vázán tímto „exekučním titulem“ a nemůže přezkoumávat jeho věcnou správnost; k námitce účastníka se pak může zabývat jen tím, zda od vydání předmětného rozhodnutí (exekučního titulu), byla splněna povinnost jím uložená, případně v jakém rozsahu. V dané věci však nemohl soud přihlédnout k platbě 400.000,- Kč, neboť ji oprávněný - podle svého tvrzení a předloženého dokladu - uhradil dne 28. 3. 2006, tedy ještě před vydáním platebního rozkazu. Nevyhověl proto návrhu oprávněného na doplnění dokazování, zejména za účelem zjištění, zda částka 400.000,- Kč byla poukázána na účet M. F. nebo jiné osoby; v této souvislosti vyslovil názor, že došlo-li touto platbou k částečnému zániku pohledávky věřitele, měl tuto skutečnost namítnout povinný již v řízení, ve kterém byl platební rozkaz vydán. Z těchto důvodu neshledal popření výše pohledávky zástavního věřitele opodstatněným a jelikož i o této popřené pohledávce bylo možno rozhodnout bez provádění dalších důkazů (§337e odst. 1 o. s. ř.), přistoupil k provedení rozvrhu výtěžku. Podle výsledku rozvrhového jednání rozvrhl rozdělovanou podstatu podle §337c odst. 1 o. s. ř. za použití §52 odst. 1 exekučního řádu tak, že v první skupině (§68 odst. 2 exekučního řádu ve spojení s §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř.) uspokojil pohledávku soudního exekutora ve výši 216.413,80 Kč a ve třetí skupině [§52 odst. 1 exekučního řádu a §337c odst. 1 písm. c) a odst. 5 písm. d) o. s. ř.] částečně pohledávku zástavního věřitele Miroslava Felcmana ve výši 1.183.586,20 Kč (která ke dni rozvrhu včetně příslušenství činila 3.569.725,50 Kč, z toho jistina částku 250.000,- Kč, úroky z prodlení částku 21.045,50 Kč, smluvní pokuta od 1. 6. 2004 do 30. 6. 2006 částku 1.033.750,- Kč, smluvní pokuta od 1. 7. 2006 do 21. 2. 2008 částku 2.150.000,- Kč a náklady předcházejícího řízení 114.930,- Kč), jejíž pořadí bylo určeno dnem 19. 4. 2004, kdy s právními účinky vkladu práva (k tomuto dni) vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva, uzavřené mezi zástavním věřitelem a povinným, zástavní právo k zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce na (posléze vydražených) nemovitostech povinného, čímž byla celá rozdělovaná podstata vyčerpána. Zbývající část pohledávky zástavního věřitele, jakož i vymáhaná pohledávka oprávněného (ke dni rozvrhu v celkové výši 1.261.845,- Kč), zajištěná zástavním právem na nemovitostech povinného, zřízeným na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 29. 3. 2006 s právními účinky vkladu práva do katastru nemovitostí ke dni 30. 3. 2006, kterou okresní soud zařadil do třetí skupiny [§52 odst. 1 exekučního řádu a §337c odst. 1 a odst. 5 písm. d) o. s. ř.], a pohledávka věřitele Dřevomateriál s.r.o. z titulu vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 16. 8. 2006, č. j. 31 Ro 882/2006 - 25, která ke dni rozvrhu včetně příslušenství činila 138.344,30 Kč, již soud zařadil do šesté skupiny pohledávek [§52 odst. 1 exekučního řádu a §337c odst. 1 písm. f) a odst. 5 písm. a) o. s. ř.] s pořadím určeným dnem 16. 11. 2006, kdy soudu došel návrh na nařízení exekuce ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 0 Nc 7800/2006, v rámci které byl exekučním příkazem pověřené soudní exekutorky ze dne 12. 2. 2007, č. j. 047 Ex 8/2007 - 15, nařízen prodej stejných nemovitostí povinného, které byly vydraženy, zůstaly neuspokojeny; k přihlášeným pohledávkám věřitele Finančního úřadu v Ústí nad Orlicí soud prvního stupně nepřihlédl, neboť podle jeho sdělení ze dne 21. 1. 2008 byly pohledávky v plné výši uhrazeny.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání oprávněného usnesením ze dne 15. 7. 2008, č. j. 19 Co 228/2008 - 111, usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a II. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vycházel - s odkazem na §159a odst. 5 o. s. ř. - z právního názoru, že byla-li věřiteli M. F. pohledávka vůči povinnému přiznána pravomocným rozhodnutím soudu, znamenalo by „její přezkoumání v podstatě její nové projednání“, a ve svých důsledcích i přezkoumání pravomocného rozhodnutí, kterým bylo o této pohledávce rozhodnuto, což je vyloučeno. K námitce oprávněného, že smlouvou o půjčce uzavřenou mezi povinným a jeho bratrem M. F. byl zkrácen v uspokojení své pohledávky, konstatoval, že pokud tuto výhradu oprávněný neuplatnil žalobou na určení neúčinnosti uzavřené smlouvy vůči sobě podle §42a obč. zák., nemůže se s úspěchem domáhat toho, aby pohledávka věřitele M. F. byla vyloučena z uspokojení podle vydaného rozvrhového usnesení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Stejně jako v odvolání poukazuje na skutečnost, že celou pohledávku věřitele M. F. popřel z důvodu, že mu sám dne 29. 3. 2006 uhradil pohledávku, kterou měl za povinným z titulu uzavřené smlouvy o půjčce, a to platbou ve výši 400.000,- Kč ze svého účtu na jeho účet; k vyrovnání této pohledávky došlo v souladu se smlouvou o budoucí kupní smlouvě o převodu nemovitostí ze dne 29. 3. 2006, kterou oprávněný s povinným uzavřel, čímž zaniklo i zástavní právo váznoucí na nemovitostech ve prospěch zástavního věřitele ze smlouvy o půjčce ze dne 26. 2. 2004; jistina pohledávky zástavního věřitele ve zbylé výši 250.000,- Kč včetně úroků z prodlení tedy zanikla zaplacením (přeplacením) částky 400.000,- Kč. Dále dovolatel s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3072/2000, sp. zn. 33 Odo 753/2001, a sp. zn. 33 Odo 890/2002, namítá, že ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o půjčce dne 26. 2. 2004 uzavřené mezi zástavním věřitelem a povinným je vzhledem k její výši neplatné podle §39 obč. zák., jelikož se příčí dobrým mravům a svým účelem odporuje zákonu a obchází jej, přičemž jeho skutečným účelem nebylo zajištění pohledávky M. F. za povinným, nýbrž „znemožnění uspokojení ostatních věřitelů povinného při exekučním prodeji nemovitého majetku povinného, tedy obejití zákona“. Podle názoru oprávněného není rozhodující, že pohledávka M. F. byla přiznána pravomocným platebním rozkazem, neboť povinný se v tomto řízení nijak nebránil, a oprávněný neměl možnost do tohoto řízení jakkoliv zasáhnout. V tomto ohledu dále namítá, že „právní vztah lze přezkoumat ve vztahu k třetím osobám, tedy v tomto případě ve vztahu k ostatním věřitelům povinného; k tomuto přezkoumání, v rámci výkonu rozhodnutí, dává soudu prostor právě ustanovení §337b odst. 3 o. s. ř.“. Poukazuje na §159a odst. 1 o. s. ř., podle kterého nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení, a nesouhlasí ani s aplikací §159a odst. 5 o. s. ř. odvolacím soudem, neboť je otázkou, zda se toto ustanovení vztahuje i na pravomocný platební rozkaz. Dále uvedl, že nemohl podat žalobu podle §42a obč. zák. (jak mu doporučil krajský soud), jelikož se o existenci smlouvy o půjčce mezi povinným a zástavním věřitelem dozvěděl až po uplynutí lhůty tří let od jejího uzavření. Protože rozhodnutí odvolacího soudu má v řešení uvedených otázek po právní stránce zásadní význam a protože řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci, spočívající v tom, že soud prvního stupně nezjistil úplně a správně skutkový stav věci, neboť k prokázání jeho tvrzení neprovedl jím navržené důkazy (fotokopií potvrzení banky ze dne 30. 3. 2006 o úhradě částky 400.000,- Kč, fotokopií smlouvy o budoucí kupní smlouvě o převodu nemovitostí ze dne 29. 3. 2006, smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 29. 3. 2006, které soudu předložil, a výslechem svědka) a tuto vadu řízení „neshledal“ ani odvolací soud, dovolatel navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Povinný v písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo zamítnuto.
Zástavní věřitel v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že o výši vymáhané pohledávky bylo pravomocně rozhodnuto a že polovinu smluvní pokuty povinnému prominul. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že odvolací soud v řízení o rozvrhu rozdělované podstaty vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu otázku závaznosti pravomocného platebního rozkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. 11. 2006, č. j. 31 Ro 1175/2006 - 14, jímž zástavnímu věřiteli byla vůči povinnému přiznána (částečně) v jiném řízení pohledávka z titulu smlouvy o půjčce, kterou spolu uzavřeli; dovolání je proto přípustné podle §238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. a je i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V posuzované věci je exekučním titulem platební rozkaz Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. 8. 2006, č. j. 31 Ro 872/2006 - 17, vykonatelný dnem 3. 10. 2006, jímž žalovanému (povinnému) byla uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 1.022.048,- Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 87.860,- Kč. Z obsahu spisu dále vyplývá, že zástavní věřitel M. F. přihlásil k rozvrhu svoji pohledávku vůči povinnému z titulu smlouvy o půjčce částky 400.000,- Kč, kterou jako věřitel uzavřel s povinným jako dlužníkem dne 26. 2. 2004. V této smlouvě byla dohodnuta výše splátek, termín uhrazení půjčky do 28. 5. 2005 a dále smluvní pokuta ve výši 10 % z dlužné částky za každý započatý kalendářní týden prodlení dlužníka. Následně dne 19. 4. 2004 uzavřel M. F. s povinným zástavní smlouvu s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí k témuž datu, kterou zřídili k posléze vydraženým nemovitostem (tehdy ve vlastnictví povinného) zástavní právo k zajištění pohledávky z titulu smlouvy o půjčce, jejího příslušenství, jakož i k zajištění případně vzniklé smluvní pokuty. Pohledávka ze smlouvy o půjčce, resp. její nesplacená část, byla věřiteli přiznána platebním rozkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. 11. 2006, č. j. 31 Ro 1175/2006 - 14, kterým bylo žalovanému (povinnému) uloženo zaplatit žalobci (zástavnímu věřiteli M. F.) do 15 dnů ode dne jeho doručení částku 250.000,- Kč se zákonnými úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 1.033.750,- Kč a náklady řízení v částce 114.930,- Kč.
Podle §159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odst. 4). Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu (odst. 5).
Podle §174 odst. 1 o. s. ř. platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku.
K výkladu výše citovaných ustanovení Nejvyšší soud v odůvodnění usnesení ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 65/2008, vyslovil s poukazem na svá rozhodnutí ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1724/2003, a ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 311/2001, závěr, že z ustanovení §159a odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že výrok pravomocného rozsudku (platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku - §174 odst. 1 o. s. ř.) - je závazný jen pro účastníky řízení, nestanoví-li zákon jinak. Vůči tomu, kdo nebyl účastníkem řízení a u něhož ani zákon nestanoví, že by pro něj bylo pravomocné rozhodnutí soudu závazné, nepůsobí. Taková osoba pak může uplatňovat svá práva bez zřetele k tomu, jak o nich bylo pravomocně rozhodnuto v jiném řízení, a ani soud nemůže vůči ní vycházet ze závěru, že o nich bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto. Jestliže o platební povinnosti povinného zaplatit zástavnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 1.033.750,- Kč (a náklady řízení v částce 114.930,- Kč) bylo rozhodnuto v řízení, jehož účastníkem oprávněný nebyl, a platební rozkaz vydaný podle §172 a násl. o. s. ř. nepatří k takovým rozhodnutím, o kterých by zákon stanovil, že jsou závazná pro každého, mohl soud v řízení o rozvrhu rozdělované podstaty jako předběžnou posoudit otázku existence a výše přihlášené pohledávky zástavního věřitele z titulu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o půjčce ze dne 26. 2. 2004, uzavřené s povinným, jež mu byla přiznána citovaným platebním rozkazem, a dále též pohledávky z titulu přisouzených nákladů řízení, samostatně (srov. §337e odst. 1 o. s. ř. - viz níže). Stejně tak pro soud v daném řízení není závazný ani výrok citovaného platebního rozkazu, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti povinného (žalovaného) zaplatit zástavnímu věřiteli (žalobci) částku 250.000,- Kč s příslušenstvím.
Není tudíž správný právní názor odvolacího soudu, podle nějž je vyloučeno posouzení existence a výše přihlášené pohledávky věřitele M. F. z titulu dohodnuté smluvní pokuty ve smlouvě o půjčce ze dne 26. 2. 2004 z důvodu, že tato pohledávka byla přiznána pravomocným rozhodnutím soudu (platebním rozkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. 11. 2006, č. j. 31 Ro 1175/2006 - 14) a že výrok tohoto pravomocného rozhodnutí tvoří v dané věci překážku věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst. 5 o. s. ř.). Současně je třeba konstatovat, že vyloučení této pohledávky M. F. z uspokojení podle vydaného rozvrhového usnesení, nebrání ani okolnost, zda se oprávněný dříve domáhal určení neúčinnosti smlouvy o půjčce uzavřené dne 26. 2. 2004 mezi M. F. jako věřitelem a povinným jako dlužníkem podle §42a obč. zák., neboť v daném případě oprávněný popírá výši dohodnuté smluvní pokuty ve smlouvě o půjčce z důvodu, že jde o (absolutně) neplatné ujednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2435/2006, či rozsudek téhož soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1262/2002).
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn.
Protože dovolání bylo shledáno přípustným, zabýval se dovolací soud i námitkou dovolatele, že řízení před soudy nižších stupňů je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.).
Podle §337e odst. 1 o. s. ř. v rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly při rozvrhovém jednání popřeny co do pravosti, výše, zařazení do skupiny nebo pořadí, jestliže lze o nich rozhodnout bez provádění důkazů; to neplatí u pohledávek, na které ani zčásti podle skupin nebo podle pořadí nepřipadá úhrada z rozdělované podstaty. Podle §337e odst. 2 o. s. ř. soud vyzve ty, o jejichž námitkách nemohlo být rozhodnuto podle odstavce 1, aby do třiceti dnů od právní moci rozvrhového usnesení podali návrh podle §267a odst. 1, jestliže na sporné pohledávky připadá alespoň zčásti úhrada z rozdělované podstaty; o částce připadající na sporné pohledávky soud rozhodne, že bude projednána při dalším rozvrhovém jednání. V návrhu podle odstavce 1 mohou být uplatněny jen skutečnosti, které byly uvedeny při rozvrhovém jednání (odst. 4).
Podle §267a odst. 1 o. s. ř. je třeba návrhem podle třetí části uplatnit vůči věřiteli popření pravosti, výše, skupiny nebo pořadí některé z pohledávek přihlášených k rozvrhu výtěžku nebo jinak uspokojovaných při výkonu rozhodnutí tam, kde byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo jiných práv anebo prodejem movitých věcí, nemovitostí a podniku. Nejde-li o věc patřící do pravomoci soudu (§7 odst. 1), rozhodne o pravosti nebo výši pohledávky příslušný správní nebo jiný orgán.
V posuzované věci oprávněný včas (při rozvrhovém jednání u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí dne 22. 2. 2008) popřel výši celé pohledávky zástavního věřitele M. F. z titulu smlouvy o půjčce ze dne 26. 2. 2004, která mu byla přiznána platebním rozkazem Okresního soudu ze dne 21. 11. 2006, č. j. 31 Ro 1175/2006 - 14, a to jednak z důvodu, že jistinu této pohledávky a její příslušenství uhradil částkou 400.000,- Kč zástavnímu věřiteli dne 28. 3. 2006, a dále proto, že ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o půjčce ze dne 26. 2. 2004, resp. její výše, je v rozporu s dobrými mravy i se zákonem a že zákon obchází a je tudíž podle §39 obč. zák. absolutně neplatné, přičemž její sjednání nemělo sloužit k zajištění pohledávky, ale k tomu, aby z případného výtěžku prodeje nemovitostí byla uspokojena pouze pohledávka zástavního věřitele M. F.
Spor o výši přihlášené pohledávky zástavního věřitele z titulu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o půjčce ze dne 26. 2. 2004, částečně přiznané platebním rozkazem Okresního soudu ze dne 21. 11. 2006, č. j. 31 Ro 1175/2006 - 14, ve výši 1.033.750,- Kč (od 1. 6. 2004 do 30. 6. 2006), a od 1. 7. 2006 do 21. 2. 2008 ve výši 2.150.000,- Kč mohl být vyřešen rozvrhovým usnesením (§337e odst. 1 o. s. ř.), protože o námitkách oprávněného bylo možno v tomto ohledu rozhodnout bez provádění důkazů, tedy toliko na podkladě listiny (smlouvy o půjčce), jež byla přílohou spisu (srov. §336f odst. 2 o. s. ř.). O objasnění sporných skutečností nešlo a výsledek rozhodnutí závisel jen na (právním) posouzení platnosti ujednání o smluvní pokutě a případného dopadu závěru o jeho neplatnosti na následně uzavřenou smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví povinného (následně vydraženým oprávněným) mezi zástavním věřitelem M. F. a povinným jako osobním dlužníkem ze dne 19. 4. 2004 s právními účinky vkladu zástavního práva ke dni 19. 4. 2004, jelikož neexistence pohledávky, která má být zajištěna zástavním právem, není důvodem neplatnosti uzavřené zástavní smlouvy, ale má za následek, že zástavní právo nevznikne (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 957/2001, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 16, pod č. 1129).
Soud prvního stupně tedy - veden nesprávným právním názorem, že je vázán pravomocným platebním rozkazem téhož soudu ze dne 21. 11. 2006, č. j. 31 Ro 1175/2006 - 14, kterým povinnému byla mimo jiné uložena povinnost zaplatit zástavnímu věřiteli za dobu od 1. 6. 2004 do 30. 6. 2006 smluvní pokutu ve výši 1.033.750,- Kč - nepostupoval správně, nerozhodl-li o námitkách oprávněného v rozvrhovém usnesení, a to jak z hlediska sjednané výše smluvní pokuty přiznané citovaným pravomocným platebním rozkazem, tak i výše smluvní pokuty od 1. 7. 2006 do 21. 2. 2008 v částce 2.150.000,- Kč, kterou zástavní věřitel rovněž přihlásil do rozvrhu rozdělované podstaty.
Protože, jak je shora uvedeno, není pro soud v daném řízení závazný ani výrok citovaného platebního rozkazu, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti povinného (žalovaného) zaplatit zástavnímu věřiteli (žalobci) částku 250.000,- Kč s příslušenstvím, a protože posouzení důvodnosti námitek oprávněného - že dne 29. 3. 2006 v souladu se smlouvou o budoucí kupní smlouvě o převodu nemovitostí ze dne 29. 3. 2006, uzavřenou s povinným, uhradil zástavnímu věřiteli jeho pohledávku za povinným z titulu smlouvy o půjčce, a to platbou ve výši 400.000,- Kč ze svého účtu na účet zástavního věřitele, čímž jistina pohledávky zástavního věřitele ve zbylé částce 250.000,- Kč včetně úroků z prodlení zanikla zaplacením a že tím došlo i k zániku zástavního práva váznoucího na (posléze vydražených) nemovitostech ve prospěch zástavního věřitele ze smlouvy o půjčce ze dne 26. 2. 2004 - vyžadovalo dokazování (§337e odst. 2 o. s. ř.), přičemž na spornou pohledávku, zajištěnou zástavním právem, kterou okresní soud zařadil do třetí skupiny s tím, že její pořadí je určeno dnem 19. 4. 2004 (pohledávka oprávněného, zařazená rovněž do třetí skupiny má pořadí určené dnem 30. 3. 2006) by připadla alespoň zčásti úhrada z rozdělované podstaty, měl soud prvního stupně uložit oprávněnému, aby do 30 dnů od právní moci rozvrhového usnesení podal žalobu u soudu podle 267a odst. 1 o. s. ř. na popření této pohledávky, a současně jej poučit podle §337e odst. 3, 4 o. s. ř. o tom, že k námitkám, které nebyly včas uplatněny podle §337e odst. 2 o. s. ř., se nepřihlíží, a že v návrhu podle §267a odst. 1 o. s. ř. mohou být uplatněny jen skutečnosti, které byly uvedeny při rozvrhovém jednání. Uloží-li soud účastníku rozvrhového řízení podat návrh na popření pohledávky, určí částku, která by na spornou pohledávku připadla z rozdělované podstaty podle jejího vyčíslení věřitelem, a v rozvrhovém usnesení uvede, že tato částka bude projednána při dalším rozvrhovém jednání. O popírané pohledávce rozhodne rozvrhovým usnesením (§333f o. s. ř.) po právní moci rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu podle 267a o. s. ř. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2554 a 2555).
Vzhledem k tomu, že uvedená pochybení okresního soudu odvolací soud - vycházeje rovněž z nesprávného právního názoru, že soud je v řízení o rozvrhu rozdělované podstaty vázán pravomocným platebním rozkazem, jímž bylo rozhodnuto o nároku zástavního věřitele z titulu smlouvy o půjčce proti povinnému - nenapravil, je řízení postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správné a že řízení trpí vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Nejvyšší soud proto napadené usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 2, části věty za středníkem, o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu