ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.523.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 523/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Česká konsolidační agentura , se sídlem v Praze 7, Janovského 428/2, proti povinnému M. V. , zastoupenému advokátkou, pro 467.448,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 1706/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2006, č. j. 23 Co 3/2006-55, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 3. 6. 2004, č. j. 13 E 1706/2003-32, kterým obvodní soud nařídil podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 16. 5. 2001, č. j. 10 C 199/99-21, k vymožení 467.448,- Kč s příslušenstvím výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny předpoklady rozhodné pro nařízení exekuce jsou splněny a není zde dána ani překážka zahájeného řízení, neboť v exekučním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 18055/2004 ohledně stejné pohledávky (byť s odlišným příslušenstvím) nejde o stejný způsob výkonu a nelze ani aplikovat §129 zákona č. 120/2001 Sb., který se vztahuje na případy, kdy byl nařízen výkon rozhodnutí ještě před účinností exekučního řádu (1. 5. 2001). Podle odvolacího soudu nebylo prokázáno, že exekuční titul byl napaden řádným opravným prostředkem (a dosud nenabyl právní moci); právní postavení České konsolidační agentury jakožto nástupce původního oprávněného měl soud za nepochybné a námitku povinného, že nic nedluží, při nařízení výkonu rozhodnutí za bezpředmětnou.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž namítá nedostatek aktivní věcné legitimace oprávněné České konsolidační agentury, dovozovaný z toho, že v jiných řízeních (např. sp. zn. 21 C 199/2000 Obvodního soudu pro Prahu 4) vstoupila na místo České konsolidační agentury společnost Apston Capital Ltd. a byly tam tvrzeny smlouvy o postoupení pohledávky z 5. 12. 2005 mezi Českou konsolidační agenturou a JP MORGAN SECURITIES LTD a z 12. 12. 2005 mezi JP MORGAN SECURITIES LTD a Apston Capital Ltd. Dále namítá, že exekuční titul není pravomocný a vykonatelný a odkazuje na rozhodnutí odvolacího soudu z 29. 4. 2005 ve věci souběžně vedené exekuce pro tutéž částku, kdy odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce z 23. 8. 2004, č. j. 13 Nc 18055/2004-15, a vrátil věc k dalšímu řízení s tím, aby soud zohlednil stav nalézacího řízení pod sp. zn. 10C 199/99 „s ohledem na podaná odvolání“, a přitom též posoudil tvrzení žalovaného, že se v místě doručení v době doručení exekučního titulu nezdržoval. Povinný je přesvědčen, že pokud již probíhalo řízení prodejem movitých věcí, pak musel být pro další způsoby výkonu rozhodnutí vysloven souhlas soudu, což se však nestalo. Navrhl, aby dovolací soud z uvedených důvodů napadené usnesení včetně usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2009, přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum se tak otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neuvádí a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze.
Dovolatel předně zpochybňuje závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění, zda exekuční titul nebyl napaden řádným opravným prostředkem a nabyl právní moci. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., které však přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. l písm. c) o. s. ř. založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06). I když povinný zpochybnil (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastním skutkovém tvrzení odlišném od zjištění, k němuž dospěl soud odvolací. Skutkové námitky však – jak již bylo uvedeno výše – nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, takže i právní závěry, které z nich dovolatel vyvozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné. Dovolací soud v této souvislosti připomíná, že je vázán skutkovým stavem věci; došlo-li po rozhodnutí odvolacího soudu ke zrušení exekučního titulu, je dán důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí.
Zpochybnil-li dovolatel aktivní věcnou legitimaci oprávněné České konsolidační agentury , jedná se v projednávané věci o novou skutečnost ve smyslu §241a odst. 4 o. s. ř., neboť nebyla uplatněna ani v řízení před soudem prvního stupně ani za podmínek uvedených v §205a a §211a v řízení před odvolacím soudem (v odvolání zpochybňoval právní nástupnictví České konsolidační agentury po původně oprávněné Správě železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem v Praze 8, Karlín, Prvního pluku 367/5, nyní namítal, že Česká konsolidační agentura postoupila pohledávku společnosti další), a jako takovou ji nelze v dovolacím řízení úspěšně uplatnit. Proto se touto námitkou dovolací soud nemohl zabývat. Pro úplnost pouze uvádí, že (jak z předloženého spisu vyplývá) po podání odvolání došlo k postoupení vymáhané pohledávky smlouvou z 5. 12. 2005 mezi Českou konsolidační agenturou a JP MORGAN SECURITIES LTD a následně ještě smlouvou z 12. 12. 2005 mezi JP MORGAN SECURITIES LTD a Apston Capital Ltd. Oprávněná navrhla „záměnu účastníka řízení podle §107a o. s. ř.“ podáním k soudu prvního stupně z 19. 1. 2006 (čl. 57), přičemž o tomto návrhu rozhodl soud prvního stupně (až po vydání napadeného rozhodnutí z 31. 1. 2006) usnesením ze dne 22. 3. 2006, č. j. 13 E 1706/2003-100, jež nabylo právní moci 10. 6. 2006.
Námitkou absence souhlasu soudu s nařízením exekuce (§129 zákona č. 120/2001 Sb.) dovolatel ve skutečnosti uplatňuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jež však - stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování - přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže. Dovolací soud ji zohlední jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je – aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) - odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.; oprávněné, jež by měla právo na jejich náhradu, v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. února 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu