ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.5291.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 5291/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného PRIOR, obchodní domy, a. s. (dříve PRIOR IK, a. s.), se sídlem v Prostějově, Dukelská brána 7, identifikační číslo osoby 469 62 344, zastoupeného Mgr. Miladou Blumaierovou, advokátkou se sídlem v Brně, Ptašinského 4, proti povinnému ProCom czech, s. r. o. „v likvidaci“ , se sídlem v Olomouci, Pavelčákova č. p. 8/7, identifikační číslo osoby 258 24 899, pro 337 374,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 50 Nc 4424/2004, o dovolání Mgr. Ing. Radima Opletala, soudního exekutora Exekutorského úřadu v Olomouci, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 6. 2008, č. j. 40 Co 312/2008-64, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci k návrhu soudního exekutora usnesením ze dne 10. 12. 2007, č. j. 50 Nc 4424/2004-27, zastavil exekuci nařízenou usnesením ze dne 16. 4. 2004, č. j. 50 Nc 4424/2004-9 (výrok I.), oprávněnému uložil zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 9.163,- Kč (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok III.).
Krajský soud napadeným rozhodnutím k odvolání oprávněného usnesení okresního soudu změnil tak, že exekuce se nezastavuje. V rámci postupu podle ustanovení §55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2009 (dále též jen “zákon č. 120/2001 Sb.“), o zastavení exekuce pro nezaplacení přiměřené zálohy na náklady exekuce dospěl odvolací soud k závěru, že exekuci zastavit nelze, jelikož tím by oprávněnému jako účastníku řízení znemožnil realizaci jeho procesních práv zaručených občanským soudním řádem, a došlo by tím k vadě řízení, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Taková vada spočívala v tom, že soud prvního stupně zastavil exekuci a přitom přehlédl, že původní oprávněný - správce konkurzní podstaty PRIOR IK, a. s. - učinil 16. 11. 2005 procesní návrh podle §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“, (z jehož obsahu jednoznačně vyplývá předmět i označení účastníků řízení vedeného pod sp. zn. 50 Nc 4424/2004), následně doložený i souhlasem procesního nástupce (postupníka IKSCOM, spol. s r. o.), tento návrh však soud nesprávně zažurnalizoval do jiného spisu a do doby vydání usnesení o zastavení exekuce o něm nerozhodl. Uzavřel, že původnímu oprávněnému nelze vytýkat, že nevyhověl výzvě exekutora k úhradě zálohy na náklady exekuce, když očekával vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví. Protože okresní soud dříve, než bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví, rozhodl o zastavení exekuce, navíc s původním okruhem účastníků, porušil tím práva oprávněného na spravedlivý proces. Z povahy věci totiž vyplývá, že rozhodovat o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. lze v řízení před soudem prvního a druhého stupně zásadně jen do té doby, než je vydáno rozhodnutí, jímž se řízení ve věci v určitém stupni končí.
Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním soudní exekutor. Namítá, že oprávněný sice podal v roce 2005 návrh na záměnu účastníka řízení, soud však za 27 měsíců nedokázal o návrhu rozhodnout ani tuto skutečnost (postoupení pohledávky oprávněným) neoznámil soudnímu exekutorovi. Proto exekutor vyzval k zaplacení zálohy procesního účastníka, který tak však neučinil a o důvodu rovněž exekutora neinformoval. Kvůli písařské chybě oprávněného bylo jeho podání zařazeno do spisu 50 Nc 4040/2003. Do doby, než je pravomocně rozhodnuto o procesním nástupnictví, vystupuje v řízení původní oprávněný bez ohledu na hmotněprávní stav či vlastnictví pohledávky. Exekutor přitom nemá možnost uložit k úhradě zálohu na náklady exekuce jinému než tomu, kdo v řízení jako oprávněný vystupuje. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) ve spojení s §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., není důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny; jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). V projednávané věci je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce pro nezaplacení zálohy podle §55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném do 31. 10. 2009, není dán.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle §55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. nesloží-li oprávněný ve lhůtě určené exekutorem přiměřenou zálohu na náklady exekuce, soud na návrh exekutora exekuci zastaví. Soud exekuci nezastaví tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo jde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte.
Z §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. vyplývá, že účastníky exekučního řízení jsou oprávněný a povinný. Po zahájení exekučního řízení může dojít k právní skutečnosti, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod práva nebo povinnosti účastníka, o něž v řízení jde (srov. §107a odst. 1 o. s. ř). Navrhne-li účastník, aby do řízení vstoupil na jeho místo nabyvatel práva, musí soud (exekutor) o takovém návrhu rozhodnout. Jestliže tak neučiní, odnímá sukcesorovi možnost jednat před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 29 Odo 343/2001).
V souzené věci oprávněný navrhl podáním ze dne 15. 11. 2005, aby na jeho místo vstoupila do řízení společnost IKSCOM, spol. s r. o., které postoupil vymáhanou pohledávku. Jestliže soud prvního stupně nepostoupil návrh exekutorovi, který o něm po nařízení exekuce rozhoduje, ten o něm (v důsledku nečinnosti soudu) nerozhodl a zaplacení zálohy se domáhal po oprávněném PRIOR, obchodní domy, a. s., zatížil soud prvního stupně řízení vadou ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř., rozhodl-li o návrhu na zastavení exekuce pro nezaplacení zálohy dříve, než bylo rozhodnuto o návrhu podle §107a o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, že o návrhu na zastavení exekuce pro nezaplacení zálohy nelze rozhodnout dříve, než bude rozhodnuto o procesním nástupnictví, je proto správný.
Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo právní závěr odvolacího soudu zpochybnit, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2, věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu