ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.661.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 661/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného BRADDOCK FINANCE & CAPITAL Ltd., 15 Stopher House, Webber Street, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného Mgr. Davidem Metelkou, advokátem se sídlem v Ostravě-Mariánských Horách, ul. 28. října 875/275, proti povinnému T-STRING Pardubice, a.s., se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484, IČ 455 34 586, zastoupenému JUDr. Alenou Novákovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484, pro 27.078.872,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 12 Nc 11534/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. března 2007, č. j. 22 Co 27/2007 - 28, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 23. 10. 2006, č. j. 12 Nc 11534/2006 - 12, jímž Okresní soud v Pardubicích nařídil podle vykonatelného usnesení téhož soudu ze dne 8. 6. 2006, č. j. 18 Nc 3032/2005 - 116, ve spojení s opravným usnesením ze dne 7. 8. 2006, č. j. 18 Nc 3032/2006 - 120, exekuci prodejem ve výroku označených zastavených nemovitostí zajištěných zástavním právem na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti reg. č. 270/TÚ/34/02/ZPN/1 ze dne 6. 6. 2002 s právními účinky vkladu 11. 6. 2002 a prodejem dalších ve výroku označených nemovitostí zajištěných zástavním právem podle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti reg. č. 270/TÚ/34/02/ZPN/2 ze dne 6. 6. 2002 s právními účinky vkladu 7. 6. 2002, k uspokojení pohledávky oprávněného, jež ke dni 13. 4. 2005 činila 27.078.872,- Kč, a nákladů exekuce, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Josefa Potočka, Exekutorský úřad Praha 2. Odvolací soud s odkazem na §35 odst. 3, §37 odst. 2, §38 odst. 1 a 2, §40 odst. 4 a §44 odst. 10 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), a na §83 odst. 1 a §254 o. s. ř. dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny a že námitky povinného, že projednání věci brání překážka věci zahájené, že zajištěná pohledávka částečně zanikla započtením a že exekuční titul není materiálně vykonatelný, jsou neopodstatněné. V exekučních řízeních vedených u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 16 Nc 13284/2005, 16 Nc 12319/2006 a 16 Nc 13187/2006 jde sice o nárok ze stejného právního důvodu mezi týmiž účastníky, avšak podkladem pro tato řízení je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, tedy jiný exekuční titul. Namítaná okolnost, že zajištěná pohledávka částečně zanikla započtením, není skutečností rozhodnou pro nařízení exekuce, a námitka nedostatku materiální vykonatelnosti není důvodná proto, že z exekučního titulu je zřejmé, že obsahuje označení oprávněného i povinného, přesné označení zastavených nemovitostí i výši zajištěné pohledávky s příslušenstvím.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s „§238a písm. c) o. s. ř.“, a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že exekuce na jeho majetek byla nařízena v rozporu se zákonem, neboť odvolací soud nesprávně vyložil příslušná ustanovení exekučního řádu a občanského soudního řádu a neaplikoval je v souladu s Listinou základních práv a svobod, neboť mu odepřel právo na spravedlivý proces. Podle jeho názoru je použití stávající judikatury týkající se soudního výkonu rozhodnutí pro nařízení exekuce nepřiměřené, resp. porušující práva a oprávněné zájmy povinného, a to zejména v případě, kdy je vymáhána zaniklá pohledávka, neboť exekutor postupuje při provádění úkonů nezávisle na činnosti soudu a bez ohledu na probíhající řízení o zastavení nebo odložení exekuce; z tohoto důvodu není možné, aby při nařízení a provádění exekuce nebyl najisto postaven nárok oprávněného. Nevyužil-li soud postup podle §253 o. s. ř., došlo k porušení rovného postavení stran v soudním řízení, když soud přihlíží pouze k tvrzení oprávněného a nebere zřetel na věcné námitky povinného. Dále dovolatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že exekuční titul je materiálně vykonatelný. Poukazuje na to, že oprávněný uplatnil v návrhu na soudní prodej zástavy pohledávku (jistinu úvěru 19.200.000,- Kč) a příslušenství (úrok 4.177.788,- Kč a úrok z prodlení 3.701.084,- Kč), avšak exekuční titul - aniž by v něm byla specifikována pohledávka a její příslušenství - byl vydán pro pohledávku ve výši 27.078.872,- Kč, která má neurčitý právní důvod a která v této výši oprávněnému nevznikla. Z toho dovozuje, že exekuční titul neobsahuje výši pohledávky a jejího příslušenství, že byl vydán v rozporu s §40 odst. 4 exekučního řádu a není tak materiálně vykonatelný. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení a aby byla odložena vykonatelnost napadeného usnesení odvolacího soudu.
Oprávněný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání povinného bylo zamítnuto.
Usnesením ze dne 4. 10. 2010, č. j. 12 Nc 11534/2006 - 101, Okresní soud v Pardubicích zprostil soudního exekutora JUDr. Josefa Potočka pověření provedením exekuce v dané věci a současně jejím provedením pověřil soudní exekutorku Mgr. Pavlu Fučíkovou, Exekutorský úřad Ostrava.
Dovolací soud dospěl po přezkoumání věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s §130 exekučního řádu přípustné.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. sice přednesl, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
K námitce, že povinnost uložená mu exekučním titulem zanikla (částečně), je třeba uvést, že podle ustálené soudní praxe (tvrzený) zánik vymáhané pohledávky (v důsledku započtení vzájemných pohledávek, či splněním jiným způsobem) nepředstavuje skutečnost ve smyslu §44 odst. 10 exekučního řádu pro nařízení exekuce rozhodnou; soud v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného, že exekučním titulem přiznané právo není splněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2529/2005, usnesení ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 523/2005, stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí“, Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21). Taková okolnost může být významná a přísluší o ní rozhodovat toliko v řízení o zastavení exekuce (srov. §268 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 exekučního řádu). Závěr odvolacího soudu, že ve stádiu nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) se touto námitkou zabývat nelze, je proto v souladu s ustálenou soudní praxí, a to jak v řízení o soudním výkonu rozhodnutí, tak i v řízení o nařízení exekuce.
Pokud pak povinný namítá, že nevyužil-li soud postup podle §253 o. s. ř., došlo k porušení rovného postavení stran v soudním řízení, jde o námitku procesní, a tedy pro závěr o zásadním významu napadeného rozhodnutí po stránce právní nepřípadnou. Jen pro úplnost je třeba připomenout, že v řízení, které je upraveno v části šesté občanského soudního řádu a ve smyslu §52 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb. i v řízení o nařízení exekuce podle tohoto zákona, platí, že soud nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li to zákon (§253 odst. 2 o. s. ř.); soud tak v rámci exekučního řízení není - až na zákonem stanovené výjimky - povinen nařizovat jednání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2529/2005). Co do ústavnosti těchto závěrů viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 3. 1996, sp. zn. III. ÚS 280/95, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 5, ročník 1996 na str. 551 - 553, v němž Ústavní soud zdůraznil zvláštní povahu exekučního řízení, jež „není řízením nalézacím ve věci samé“, a jehož účelem je pouze zajistit splnění povinnosti, o níž bylo v nalézacím řízení rozhodnuto pravomocným a vykonatelným titulem. Pro tuto zvláštní povahu nelze podle Ústavního soudu spatřovat v tom, že účastník řízení nebyl vyslechnut a že nebyly provedeny další jím navržené důkazy, porušení práv stanovených v článku 96 odst. 2 Ústavy ČR a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Rovněž námitka povinného, že exekuční titul byl vydán v rozporu s §40 odst. 4 exekučního řádu a že není materiálně vykonatelný, není způsobilá přípustnost dovolání podle citovaných ustanovení založit, neboť ze shora citovaného exekučního titulu vyplývá, že rozsah a obsah povinností povinného je v exekučním titulu stanoven přesně. Dovodil-li proto odvolací soud, že exekuční titul je materiálně vykonatelný, nelze mu vytýkat nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jelikož exekuční soud již nemůže přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Užití institutu odkladu vykonatelnosti v řízení o dovolání proti usnesením vydaným ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) vyjmenovaných v §238a odst. 1 písm. c) a d) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, je z povahy věci vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1084/2006, a přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005).
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2010
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu