ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.724.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 724/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné ČSAD, s. r. o. Rychnov n. Kn. , se sídlem v Dobrušce čp. 202, zastoupené JUDr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Javornická 1560, proti povinnému J. H. , za účasti manželky J. H. , obou zastoupených JUDr. Janem Michalcem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá 5, pro 214.250,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 21 Nc 3802/2006, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 10. 2006, č. j. 35 Co 559/2006-37, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím - výrokem I.- odmítl odvolání Jiřiny Hanzalové podle §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) s tím, že neobsahuje žádné skutečnosti zpochybňující existenci a vykonatelnost exekučního titulu, současně výrokem II. potvrdil usnesení ze dne 7. 3. 2006, č. j. 21 Nc 3802/2006-11 (jímž okresní soud nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 1997, č. j. 20 Ro 2556/97-8, v právní moci 24. 1. 1998, k uspokojení pohledávky oprávněné exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. Kamila Součka, soudního exekutora) a výrokem III. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že povinný neprokázal tvrzený přechod vymáhaného závazku, protože ani po výzvě soudu nedoložil originál případně úředně ověřený stejnopis listiny svědčící o přechodu závazku povinného (v daném případě smlouvu o prodeji podniku ze dne 1. 7. 1998 na nabývající společnost Hanzaltransport, s.r.o., nyní Pluhatrans s.r.o.). Vykonatelnost titulu nebyla zpochybněna a všechny nezbytné předpoklady pro nařízení exekuce byly soudem shledány za splněné.
V dovolání podaném „ podle ustanovení §238a/ odst. 1d/ “ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „o. s. ř.“), povinný i jeho manželka namítají, že okresní soud nezkoumal dostatečně pasivní legitimaci dlužníka a „ rozhodl o exekuci, aniž by zkoumal, je-li ručení nutné pro marné vymáhání u nabyvatele – dlužníka “. Krajský soud pochybil tím, že vyzval povinného k doložení originálu listiny svědčící o přechodu jeho závazku, avšak neuvedl přesně, co požaduje resp. že chce smlouvu o převodu podniku, a nepoučil jej o následcích nevyhovění výzvě. Povinný k výzvě soudu předložil soupis pohledávek předaných novému majiteli firmy a nepředpokládal, že odvolací soud nevezme jako důkaz smlouvu o převodu podniku, založenou již v příslušném spisu obchodního rejstříku; měl za to, že soud tuto listinu měl a má k dispozici resp. že je listinou úředně známou, a že soud tak nevyčerpal všechny možnosti, jak získat relevantní podklady k rozhodnutí. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud provedl dokazování úředně ověřenou kopií smlouvy o prodeji podniku, kterou předložili spolu s dovoláním, současně požádali o odložení vykonatelnosti rozhodnutí o nařízení exekuce a navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2009, přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. l písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé napadli) je Nejvyšší soud uplatněnými důvody včetně jejich obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatelé argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam sice uvedli, avšak hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stádiu nařízení exekuce významné, uplatnil právní názory nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Z předloženého spisu předně vyplývá, že povinný je totožný s osobou zavázanou z vykonávaného exekučního titulu. Jak odvolací soud správně uvedl, při tvrzení povinného, že došlo k přechodu jeho závazku na třetí osobu, leží důkazní břemeno na povinném (§120 odst. 1 o. s. ř., §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Soud v odvolacím řízení povinného prostřednictvím jeho právního zástupce řádně vyzval (viz čl. 29) k předložení originálu případně úředně ověřeného stejnopisu listiny svědčící o přechodu závazku povinného na společnost HANZAL TRANSPORT s.r.o. resp. PLUHATRANS s.r.o. (§256 o. s. ř.), avšak povinný takovou listinu nepředložil (přičemž taková listina ani dosud nebyla součástí spisu).
Námitkou, že odvolací soud ve své výzvě neuvedl přesně, že požaduje právě smlouvu o převodu podniku, že nepoučil o následcích nevyhovění nebo že nevzal jako důkaz smlouvu o převodu podniku, založenou ve spisu obchodního rejstříku, dovolatelé ve skutečnosti uplatňují jako dovolací důvod vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), jež však - stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování - přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže. Dovolací soud ji zohlední jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není.
Učinil-li odvolací soud závěr, že povinný neprokázal přechod vymáhaného závazku, dovolací soud již nemůže přezkoumávat tato skutková zjištění soudu odvolacího v případě, že by jejich nesprávnost měla vyjít najevo až z důkazů provedených v dovolacím řízení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2827/99).
Skutečnost, že povinný je již jen pouhým ručitelem z vymáhaného závazku, nemá ve fázi nařízení exekuce význam.
Pro toto dovolací řízení je bez významu i námitka, uplatněná doplňujícím podáním ze dne 17. 9. 2007, že by v projednávané věci odvolací soud zřejmě dospěl ke stejnému závěru o promlčení jaký učinil soud v exekuční věci, vedené proti povinnému PLUHATRANS s.r.o., neboť k rozsahu a důvodům dovolání, uplatněným po uplynutí lhůty k podání dovolání, Nejvyšší soud nepřihlíží (§241b odst. 3 o. s. ř.). Uplatnění námitky promlčení může být důvodem pro zastavení exekuce.
K návrhu na odklad vykonatelnosti dovolací soud uvádí, že užití institutu odkladu vykonatelnosti je v řízení o dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce (§238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2009, §130 zákona č. 120/2001 Sb.) z povahy věci vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1084/2006).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je – aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) - odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu