ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.728.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 728/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného M. K. , zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Karviné-Fryštátě, K. Sliwky 126/18, proti povinnému J. F. , zastoupenému JUDr. Vandou Bieleckou, advokátkou se sídlem v Havířově-Městě, Pavlovova 8, pro 1.236.666,66 Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 125 Nc 1900/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2008, č. j. 66 Co 829/2008 - 16, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Shora označeným usnesením krajský soud odmítl podle §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, odvolání povinného proti usnesení ze dne 12. 6. 2008, č. j. 125 Nc 1900/2008 - 6, jímž Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově nařídil podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 5. 6. 2002, č. j. 27 C 81/98 - 506, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 7. 2002, č. j. 27 C 81/98 - 531, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2003, č. j. 57 Co 592/2002 - 561, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.236.666,66 Kč, pro náklady oprávněného v exekučním řízení a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Františka Gajdoše, Exekutorský úřad Vsetín. Námitku povinného, že je zcela nemajetný, nepovažoval odvolací soud za opodstatněnou, neboť majetkové, sociální a finanční poměry povinného nejsou pro nařízení exekuce významné. Dále uvedl, že v průběhu dalšího řízení bude na pověřeném soudním exekutorovi, aby provedl šetření ohledně majetkových poměrů povinného, a podle jeho výsledku exekuci provedl; bude-li mít povinný za to, že zvolený způsob exekuce je nepřiměřený, je oprávněn podat návrh na její částečné zastavení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázku, zda „skutečnost jednoznačného budoucího zastavení vykonávacího řízení je rozhodnou pro nařízení exekuce“. Poukazuje na to, že již v nalézacím řízení bylo zřejmé, že nemá žádné prostředky na vyplacení bývalých spoluvlastníků, že kromě předmětných nemovitostí nevlastní jiný majetek vyšší hodnoty a že „na provozu v nemovitostech“ je existenčně závislý. Dále dovolatel namítá, že je dán důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) a §269 odst. 1 o. s. ř., když výtěžek, kterého bude exekucí dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů; právě tuto okolnost považuje za skutečnost rozhodnou pro nařízení exekuce. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno.
Oprávněný ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo pro nepřípustnost odmítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12., části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání povinného není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 exekučního řádu přípustné.
Při věcném posuzování návrhu na nařízení exekuce soud pouze zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného (§263 odst. 1 o. s. ř.), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem (§263 odst. 2 o. s. ř.), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí na peněžité plnění není zřejmě nevhodný (§264 odst. 1 o. s. ř.). Při nařízení exekuce se však soud nezabývá majetkovými poměry povinné osoby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4907/2008, či usnesení téhož soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2995/2008). Dovolatelův úsudek o očekávaném nízkém výtěžku exekuce [§268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.], je při nařízení exekuce rovněž nevýznamný; může totiž být zohledněn až v dalším stadiu exekučního řízení o zastavení exekuce, jak ostatně dovolatel odkazem na §268 a §269 o. s. ř. správně uvedl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2209/2004).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu