ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.1184.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1184/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně CDV-2, LTD., se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, Peterborough Court, 133 Fleet Street, London EC4A 2BB, IČ 4434554, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové č. 15, proti žalovaným 1) M. Ch. , 2) E. S. a 3) M. Ch. , zastoupené Mgr. Petrem Poločkem, advokátem se sídlem ve Frýdku – Místku, Novodvorská č. 667, o 1.970.060,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 11 C 76/2005, o dovolání žalované 3) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 15 Co 440/2007-139, takto:
I. Dovolání žalované 3) se odmítá .
II. Žalovaná 3) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 23.370,- Kč k rukám JUDr. Petra Balcara, advokáta se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové č. 15; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13.11.2007, č.j. 15 Co 440/2007-139, rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 5.2.2007, č.j. 11 C 76/2005-86, „v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 416.684,37 Kč a 20% úroku z prodlení z částky 349.189,90 Kč za dobu od 28.2.2004 do zaplacení“ (výrok I.), zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil; „jinak“ rozsudek soudu prvního stupně „ukládající žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.970.060,25 Kč s 5% úrokem z částky 778.585.54 Kč za dobu od 28.2.2004 do zaplacení a s 20% úrokem z prodlení z částky 778.585.54 Kč za dobu od 28.2.2004 do zaplacení tak, že žalobkyně je oprávněna domáhat se uspokojení této pohledávky po žalovaných pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí, a to budovy č.p. 192, část obce Žabeň, způsob využití bydlení, postavené na pozemku parcele č. 77/10, pozemku parcely č. 77/10 – zastavěna plocha a nádvoří a pozemku parcely č. 77/3 – orná půda v obci Žabeň, v katastrálním území Žabeň, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Frýdek – Místek, na listu vlastnictví č. 93, a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení“ potvrdil (výrok II.); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 3) dovolání; z obsahu dovolání přitom vyplývá, že jsou jím napadány pouze výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu.
Dovolání žalované 3) proti výroku II. rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu (v souzené věci zástavní smlouvy) z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti (§35 odst. 2 obč. zák.). Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se použijí i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (§37 odst. 1 obč. zák.). Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel. Dospěl-li při postupu podle ustanovení §35 odst. 2 občanského zákoníku - oproti názoru žalované 3) - k závěru, že zástavní smlouva ze dne 8.4.1993 je platným právním úkonem (neboť „z jejího textu je nepochybně zřejmé, že zástavní právo ve prospěch věřitelky bylo zřízeno k zajištění pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy“ a že „zastaven byl nejen rodinný domek postavený na parc. č. 77/10 a pozemek parc. č. 77/3, ale rovněž pozemek parc. č. 77/10“), nemůže rozsudek odvolacího soudu jen z těchto důvodů spočívat na nesprávném právním posouzení věci (shodně též např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2009, sp. zn. 21 Cdo 4142/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.10.2009, sp. zn. 21 Cdo 4370/2007).
Dovolání žalované 3) není přípustné ani v části výslovně směřující proti „nákladovému“ výroku III. rozsudku odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003 a publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované 3) - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 19.175,- Kč (srov. ustanovení §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 19.475, -Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně advokát JUDr. Petr Balcar osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení podle ustanovení §137 odst. 1 a 3, §151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 3.895,- Kč. Protože dovolání žalované 3) bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobkyni náklady v celkové výši 23.370,- Kč nahradila. Žalovaná 3) je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu k ostatním účastníkům řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu