ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.1519.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 1519/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci zástavního věřitele K. b., a.s., proti zástavním dlužníkům 1) Ing. J. M. a 2) Ing. J. M., oběma zastoupeným advokátem, o soudní prodej zástavy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 47 C 131/2007, o dovolání zástavních dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2008, č. j. 14 Co 388/2008-49, takto:
Dovolání zástavních dlužníků se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání zástavních dlužníků proti výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2008, č. j. 14 Co 388/2008-49, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 3. 2008, č. j. 47 C 131/2007-14, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
I když se dovolatelé domnívají, že „právní situace, kdy rozhodnutí jednoho soudu je mařeno předchozím nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím při výkonu státní moci druhého soudu, čímž je účastníkům způsobena škoda, má zásadní právní význam“ a nebyla dosud Nejvyšším soudem řešena, z obsahu dovolání vyplývá, že nebrojí proti dovoláním napadenému rozhodnutí, ale proti postupu exekutora JUDr. S. P. (ve věci vedené pod sp. zn. 117 EX 110/05) v exekuci nařízené Okresním soudem v Písku pod sp. zn. 1 Nc 1053/2005 a zastavené usnesením ze dne 29. 8. 2008. Tvrdí totiž, že „zde nejsou protichůdné zájmy žalobkyně a žalovaných“, neboť „mají zájem zaplatit žalobkyni zástavní jistinu s domluvenými úroky“, ale že „není prakticky možné, aby jeden soud, byť i v souladu se zákonem nařídil něco, co je již z minula jiným soudem nikoliv v souladu se zákonem znemožňováno“. V úvahu nepřichází ani případné nesprávné posouzení překážky věci pravomocně rozhodnuté (§159a o. s. ř.), neboť o stejnou věc se ve smyslu ustanovení §159a odst. 5 o. s. ř. jedná mimo jiné tehdy, týká-li se nové řízení těchže osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, uveřejněný pod č. 113 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001); ve věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 1 Nc 1053/2005 šlo však o vztah mezi V. M. a zástavním dlužníkem 1). Nemají-li tedy dovolatelé námitek proti dovoláním napadenému rozhodnutí a poukazují pouze na „předchozí nesprávný úřední postup a nezákonné rozhodnutí při výkonu státní moci druhého soudu“, nemůže mít napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam [srov. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.].
Protože dovolání zástavních dlužníků směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť zástavní dlužníci s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a zástavnímu věřiteli v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. ledna 2010
JUDr.MojmírPutna,v.r. předseda senátu