ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.1541.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 1541/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně J. F., zastoupené Mgr. Michalem Vogelem, advokátem se sídlem v Liberci, Sokolovské nám. č. 312/1, proti žalované Technické univerzitě v Liberci se sídlem v Liberci, Studentská č. 1402/2, IČ 46747885, zastoupené JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci II, U Soudu 363/10, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 38/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. prosince 2008, č. j. 36 Co 354/2007-122, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění ( §243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. 12. 2008, č. j. 36 Co 354/2007-122, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 3. 2007, č. j. 16 C 38/2005-92, ve věci samé není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Závěr, že splnění povinností zaměstnavatele vyplývajících z ustanovení §46 odst. 2 zák. práce soud posuzuje podle stavu v době výpovědi (jejího doručení druhému účastníku pracovního poměru) a že výpověď z pracovního poměru je neplatným právním úkonem [§242 odst. 1 písm. a) zák. práce], přistoupil-li zaměstnavatel před podáním výpovědi z pracovního poměru ke splnění povinností, které mu ukládá ustanovení §46 odst. 2 zák. práce, v rozporu s ustálenými dobrými mravy s přímým úmyslem způsobit zaměstnanci újmu, učinil odvolací soud v souladu s judikaturou (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 829/97, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1573/2004, uveřejněném pod č. 59 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005). V řízení však nebylo soudy nic takového zjištěno a žalobkyně ani postup žalované, který by byl v rozporu s dobrými mravy, netvrdila; tuto námitku uplatňuje teprve v dovolacím řízení.
Dovolatelka jinak uplatňuje (jak vyplývá z obsahu dovolání – srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) převážně dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř., které samy o sobě závěr o zásadním významu napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. neumožňují [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a obdobně právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2010
JUDr. Mojmír Putna, v. r. předseda senátu