ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.179.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 179/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce R. W., zastoupeného JUDr. Vladislavem Bujokem, advokátem se sídlem v Karviné-Fryštátě, Karola Śliwky č. 129/12, proti žalovanému OKD, a.s. se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Prokešovo nám. č. 6/2020, IČ 26863154, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 25 C 62/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. srpna 2008, č. j. 16 Co 164/2008-76, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2008, č. j. 16 Co 164/2008-76, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 4. 2008, č. j. 25 C 62/2006-65, ve věci samé [ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 20.954,- Kč (na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti)], není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto].
I když žalobce v dovolání uvedl, že jeho přípustnost proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., právní závěry odvolacího soudu [výklad ustanovení §195 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2006 ani jeho aplikaci na soudy zjištěný skutkový stav] nezpochybňuje. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) totiž vyplývá, že žalobce podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž napadený rozsudek vychází, když nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy (zejména v řízení provedený znalecký posudek MUDr. Marty Kotasové, podle něhož nepracovní úraz žalobce ze dne 1. 10. 1983 zanechal trvalé následky na zdravotním stavu žalobce, a naopak pracovní úraz ze dne 9. 10. 2003 nezanechal trvalé následky na zdravotním stavu žalobce), a předkládá vlastní skutkový závěr (že „do pracovního úrazu ony údajně degenerativní změny a následky nepracovního úrazu z roku 1983 nepociťoval a nebránily mu ani v náročné práci důlního záchranáře, pro níž byl shledán způsobilým i ze zdravotního hlediska“, a že „teprve pracovní úraz z roku 2003, resp. jeho následky způsobily, že již nebyl schopen vykonávat dosavadní práci, k níž se zavázal v pracovní smlouvě“).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže založit ani námitka dovolatele, že odvolací soud „měl připustit revizní znalecký posudek“, jak v odvolacím řízení navrhoval, kterou uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci).
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2010
JUDr. Mojmír Putna,v.r.
předseda senátu