ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2034.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2034/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce F. F. , zastoupeného JUDr. Janem Vyjídákem, advokátem se sídlem ve Šternberku, Potoční č. 36, proti žalované K. E. , zastoupené Mgr. Martinem Blaškem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, 28.října č. 1727/108, o 49.500,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 11 C 172/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2007, č. j. 16 Co 134/2007- 134, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalované (která se stala na základě usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 3. 2010, č. j. 21 Cdo 2034/2009-233, účastnicí řízení jako nástupkyně původně žalovaného V. E., zemřelého dne 26. září 2009) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2007, č. j. 16 Co 134/2007- 134, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 3. 2007, č. j. 11 C 172/2004-116, ve věci samé [ve výroku, jímž bylo žalované (jejímu právnímu předchůdci) uloženo zaplatit žalobci 48.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 21. 10. 2003 do zaplacení] není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu ustanovení §238 a §238a o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, nebo podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
I když dovolatelka uvádí, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (za otázku zásadního právního významu považuje „nutnost závazného posouzení, zda soud může přijmout závěry znaleckého posudku, který vycházel z podkladů, jež nebyly v řízení provedeny jako důkaz ani k důkazu navrženy, a s tím související otázky, zda soud může podklady znaleckého posudku, které v řízení nebyly provedeny jako důkaz ani k důkazu navrženy, použít jako důkaz listinou k odůvodnění svých skutkových zjištění“), z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) je zřejmé, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud (i soud prvního stupně) vychází [že „žalobce u žalované (jejího právního předchůdce) pracoval za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen“], a se způsobem, jak ke svým skutkovým zjištěním odvolací soud dospěl. Podstatou všech jejích námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil („soud přijal závěry znaleckého posudku, který byl vyhotoven na základě podkladů, jež nebyly součástí soudního spisu, soud je neměl vůbec k dispozici, v řízení nebyly účastníky navrženy k důkazu ani jako důkaz provedeny“, a „soud nakládal s jednotlivými podklady znaleckého posudku jako s listinným důkazem“). Tím, že zpochybňuje proces získávání důkazů a jejich hodnocení, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky dovolatelky v tomto směru tedy nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., příp. podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto dovolacích důvodů nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť – jak výše uvedeno - skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování nebo že řízení je postiženo vadou, nezakládá bez dalšího přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. května 2010
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu