ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2083.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2083/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny ve věci oprávněné ZEPTER INTERNATIONAL, s.r.o. se sídlem v Praze 1, Spálená č. 55, IČ 14500469, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. č. 30a, proti povinnému R. F. , zastoupenému JUDr. Lenkou Zrnovskou, advokátkou se sídlem v Liberci, Revoluční č. 66/2, o 134.156,30 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. dubna 2007, č. j. 36 Co 152/2007-29, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci pod sp. zn. 29 C 2/2007, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2008, č. j. 11 Cmo 95/2008-42, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.760,- Kč k rukám JUDr. Zdeňka Drtiny, Ph.D., advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. č. 30a.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 20.2.2006, č. j. 62 Nc 6198/2006-11, nařídil exekuci k vymožení pohledávky oprávněné pravomocně přiznané rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 5.11.1999, č. j. 13 C 1196/97-21.
Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Liberci podal povinný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 27.4.2007, č. j. 36 Co 152/2007-29, odmítl a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 27.4.2007, č. j. 36 Co 152/2007-29, podal povinný žalobu pro zmatečnost.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 24.10.2007, č. j. 29 C 2/2007-25, žalobu pro zmatečnost zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání povinného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9.10.2008, č. j. 11 Cmo 95/2008-42, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 24.10.2007, č. j. 29 C 2/2007-25, potvrdil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení a soudu prvního stupně uložil „provedení opravy záhlaví napadeného usnesení tak, aby odpovídalo správnému procesnímu postavení účastníků řízení, tj. oprávněného a povinného, a dále, aby opravil křestní jméno povinného na Rastislav“.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, poté usnesením ze dne 10.11.2008, č. j. 29 C 2/2007-47, usnesení ze dne 24.10.2007, č. j. 29 C 2/2007-25, dle pokynu odvolacího soudu opravil.
Dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9.10.2008, č. j. 11 Cmo 95/2008-42, není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b/, §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30.6.2009 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b/, §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť námitky uplatněné dovolatelem v dovolání (vztahující se k povinnosti soudu ustanovit účastníku zástupce z řad advokátů) nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.
K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno v časopise Soudní judikatura pod č. 132, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 130, roč. 2006).
Ani námitka dovolatele, že „řádně odstoupil od obou kupních smluv uzavřených s oprávněným“ není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť v řízení o žalobě pro zmatečnost nelze – jak už správně dovodily soudy obou stupňů - přezkoumávat správnost exekučního titulu a řízení, které jeho vydání předcházelo.
Dovolání povinného není přípustné ani v části výslovně směřující proti „nákladovému“ výroku usnesení odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002 a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).
Protože dovolání povinného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly oprávněné v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 2.000,- Kč (srov. ustanovení §10 odst. 2, §14 odst. 1, §15, §16, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce oprávněné advokát JUDr. Zdeněk Drtina, Ph.D., osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení podle ustanovení §137 odst. 1 a 3, §151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 460,- Kč. Protože dovolání povinného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby náklady v celkové výši 2.760,- Kč oprávněné nahradil. Rastislav Filo je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který oprávněnou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu