ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2390.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2390/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. J. Ch., zastoupeného Mgr. Janem Balarinem, advokátem se sídlem v Praze 6, Eliášova č. 922/21, proti žalovanému Městu Rakovník, se sídlem Městského úřadu v Rakovníku, Husovo nám č. 27, IČ 00244309, o 31.420,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 9 C 69/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. února 2009 č.j. 23 Co 31/2009-109, takto:
I. Řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku
ze dne 7. října 2008, č. j. 9 C 69/2008-92 se zastavuje .
II. Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. února 2009, č. j. 23 Co 31/2009-109 se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2009 č.j. 23 Co 31/2009-109, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 10. 2008 č.j. 9 C 69/2008-92 ve věci samé [ve výroku, jímž bylo rozhodnuto, že „žalobcem uplatněný nárok na doplatek mzdy za období od 1. 5. 2005 do 31. 10. 2006 s příslušenstvím je co do právního základu zcela opodstatněný“], není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno žádné rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce – vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu - srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. – zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto].
Projednávanou věc soudy posuzovaly – vzhledem k období, které je předmětem sporu – podle zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále jen „zákon“), a nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále jen „nařízení vlády“). Se zřetelem zejména k ustanovení §4 odst. 1 zákona a §2 písm. e) nařízení vlády se zabývaly tím, pod který z příkladů prací uvedených v katalogu prací (který je přílohou nařízení vlády) přísluší zařadit činnost vykonávanou žalobcem. V tomto rámci hodnotily (a to podle nejnáročnějších prací, jejichž výkon žalobce jako vedoucí zaměstnanec odborně řídil a které sám vykonával), zda působení žalobce u žalovaného ve funkci „vedoucího oddělení informatiky“, do níž byl jmenován s účinností od 1.4.2005, lze zařadit do 12. platové třídy (1. Tvorba koncepce informačních a komunikačních systémů) stanovené pro práci „1. 3. 4. Projektant informačních a komunikačních technologií“, nebo zda je správné zařazení do 11. platové třídy (1. Systémové práce spojené s vývojem projektů změn provozu a údržby systémů informačních a komunikačních technologií, programového vybavení nebo informačních služeb).
Žalovaný v dovolání zpochybňuje závěr obou soudů, že žalobcem vykonávaná práce odůvodňuje zařazení do 12. platové třídy. V dovolání sice uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu „spočívá na nesprávném právním posouzení věci“ a „má po právní stránce zásadní význam“, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že nesouhlasí se skutkovými zjištěními (zejména se skutkovým závěrem o povaze žalobcem vykonávané práce), z nichž rozsudek odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) vychází, a dále s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Podstatou námitek dovolatele je nesouhlas s tím, jak odvolací soud (i soud prvního stupně) hodnotil provedené důkazy (namítá-li, že žalobcem vytvořený dokument „byl pouze zaktualizovaným opsaným dokumentem Informační strategie z r. 2004“ a je „nešťastně nazván“ jako „Návrh koncepce informačního systému“), a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru dovolatele pro posouzení věci významné, jestliže namítá, že všichni vedoucí odborů žalovaného byli - stejně jako žalobce - zařazení do 11. platové třídy a že Oblastní inspektorát práce „nezjistil při provedené kontrole žádné nedostatky“, a vytýká-li odvolacímu soudu, že odmítl argumentaci žalovaného „i přesto, že žalovanému byla známa stanoviska a názory tvůrců katalogu práce“, a že nepřihlédl náležitě k tomu, že teprve od 1. 1. 2007 „se v zákoně č. 365/2000 Sb. zavádí nový pojem informační koncepce orgánu veřejné správy“. Žalovaný současně na rozdíl od skutkových zjištění, ke kterým soudy dospěly v souladu s použitými právními předpisy (že „žalobce jako vedoucí zaměstnanec žalovaného při výkonu své funkce v rozhodné době vytvářel koncepci informačního systému“, případně později řídil zpracovávání této koncepce podřízeným zaměstnancem J. H.), v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry [že žalobce v rámci výkonu funkce vytvářel „strategii, ne koncepci informačního systému“, a že v době zadání úkolu „došlo u vedoucího odboru vnitřních věcí ke slovíčkaření, protože do konce roku 2006 se při tvorbě dokumentu (zpracovaného žalobcem pod názvem Návrh koncepce informačního systému) pro jednotlivé roky používal pojem Informační strategie“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech o obsahu a povaze žalobcem vykonávané práce buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.
Protože námitky žalovaného uplatněné v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale jen dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá – jak uvedeno výše – přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Z obsahu dovolání dále vyplývá, že žalovaný kromě rozsudku odvolacího soudu napadá dovoláním rovněž rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 10. 2008 č.j. 9 C 69/2008-92.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o.s.ř.).
Rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 10. 2008 č.j. 9 C 69/2008-92 v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §10a o.s.ř.).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 10. 2008 č.j. 9 C 69/2008-92 zastavil (§104 odst. 1 o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2010
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu