ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2430.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2430/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Ing. H. H., zastoupené Mgr. Jiřím Táborským, advokátem se sídlem ve Brně, Horní č. 32, proti žalovanému Zdravotnímu ústavu se sídlem ve Zlíně, příspěvkové organizaci se sídlem ve Zlíně, Havlíčkovo nábřeží č. 600, IČ 71009515, zastoupenému JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova č. 1101, o určení trvání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 5 C 151/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. prosince 2008 č.j. 49 Co 56/2007-98, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst.2 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2008 č.j. 49 Co 56/2007-98, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 11. 2006 č. j. 5 C 151/2006-66, ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že „pracovní poměr žalobkyně uzavřený se žalovaným podle pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2004 trvá“), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť odvolací soud vyložil otázku výkladu projevu vůle účastníků v pracovní smlouvě ze dne 1.3.2004 v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2001 sp. zn. 21 Cdo 1990/2000, uveřejněném pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, a právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 1996 sp. zn. 3 Cdon 946/96 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1997, pod č. 29, popřípadě obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2001 sp. zn. 21 Cdo 2999/2000 uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu sv. 10 pod č. C 735) a jeho rozhodnutí tedy nemá po právní stránce zásadní význam.
Zbývající námitky uplatněné dovolatelkou nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) – podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., neboť zejména zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází a předestírá opačné skutkové závěry, poukazuje-li na dopis A. Ž., na žádost ze dne 18. 4. 2004, na výpovědi svědků slyšených v průběhu řízení, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnuto [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].
Protože dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. června 2010
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu