ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2657.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2657/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. D ., zastoupeného JUDr. Ludmilou Čechovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Kvítková č. 4703, proti žalované TOMA, a. s. se sídlem v Otrokovicích, tř. T. Bati č. 1566, IČ 18152813, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 36 C 337/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 22. ledna 2009 č. j. 60 Co 300/2008-113, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 22. 1. 2009 č.j. 60 Co 300/2008-113, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 5. 2008 č. j. 36 C 337/2007-87 ve věci samé (tj. ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení náhrady za bolest ve výši 189.332,- Kč s úroky z prodlení), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno žádné rozhodnutí o věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto].
I když žalobce v dovolání uvedl, že uplatňuje dovolací důvod „uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.“, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž že podrobuje kritice skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), která jsou významná z hlediska ustanovení §191 odst. 2 písm. a) zák. práce pro závěr o částečném zproštění odpovědnosti žalované za škodu požadovanou žalobcem z titulu jeho pracovního úrazu ze dne 7. 8. 2006, a nesouhlasí s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Podstatou námitek dovolatele je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil (zpochybňuje-li správnost osvědčení žalované ze dne 22. 11. 2004 o tom, že žalobce „s úspěchem složil zkoušku podle vyhlášky ČÚBP č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, a může být pověřen činností pracovníka znalého s vyšší kvalifikací pro samostatnou činnost na elektrických zařízeních s napětím do 35 kV…“, a namítá-li, že dokazování o proškolení žalobce s příslušnými bezpečnostními předpisy nebylo soudy provedeno „v celé šíři a úplnosti“), a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru dovolatele pro posouzení věci významné, zdůrazňuje-li, že „práce nebyla vůbec organizačně zajištěna“, že rozvodna vysokého napětí (22 kV), v níž žalobce utrpěl dne 7. 8. 2006 kolem 13.05 h pracovní úraz ožehem elektrickým obloukem vysokého napětí, „nebyla po uvedení pod napětí nijak zajištěna proti vstupu“, „vizuelně neodpovídala zprovozněné rozvodně, nebyly tam ani příslušné tabulky“ a že „ve velínu rozvodny se v době vstupu žalobce nikdo nenacházel, přestože službu mají zajišťovat 2 osoby“. Žalobce současně na rozdíl od skutkových zjištění soudů obou stupňů [že žalobce „jako osoba odborně způsobilá v energetice“ a „proškolená“ pro výkon práce na elektrických zařízeních „zaviněně porušil bezpečnostní předpis (ČSN EN 50110-1)“, jestliže „po skončení montážních prací na rozvodně v prostorách její linky č. 301“ a poté, co byl „opětovně vyrozuměn, že tato bude v odpoledních hodinách uváděna pod napětí“, „bez konzultace s rozvodným“ a „bez ochranných prostředků“ po 13 hodině vstoupil do rozvodny, aniž přitom dostatečně vyhodnotil možné elektrické riziko (nepoužil zkoušečku, neověřil si na signalizačním zařízení ani na vypínači stav napětí), a že toto jednání žalobce bylo „stěžejní a bezprostřední příčinou vzniku škody“], v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry (zejména, že žalobce nebyl řádně seznámen s příslušnými bezpečnostními předpisy a že „hlavní příčinou vzniku škody na zdraví žalobce bylo neplnění povinností vedoucího práce“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci o úplné odpovědnosti žalované za odškodnění pracovního úrazu žalobce. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.
Namítá-li v této souvislosti dovolatel, že „žalovaná v průběhu řízení vůbec neprokázala, že dodržování bezpečnostních předpisů bylo soustavně vyžadováno a kontrolováno“, potom opomíjí, že soustavná kontrola znalosti a dodržování bezpečnostních předpisů ze strany zaměstnavatele je předpokladem pro úplné zproštění odpovědnosti zaměstnavatele podle ustanovení §191 odst. 1 písm. a) zák. práce; z hlediska závěru o částečné liberaci zaměstnavatele podle ustanovení §191 odst. 2 písm. a) zák. práce, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, však není tato okolnost významná.
Protože námitky žalobce uplatněné v dovolání v nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale jen dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá – jak uvedeno výše – přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. července 2010
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu