ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2830.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2830/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně CDV-2, LTD. se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, Peterborough Court, 133 Fleet Street, London EC4A 2BB, IČ 4434554, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové č. 15, proti žalovaným 1) J. Ď ., 2) E. Ď., zastoupené Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntále, Žižkovo náměstí č. 2, 3) V. G., zastoupenému Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem se sídlem v Olomouci, ul. tř. Svobody č. 2, 4) P. M., o 924.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 111/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2009, č. j. 6 Cmo 272/2008-395, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.094,- Kč k rukám Mgr. Michala Zahnáše, advokáta se sídlem v Olomouci, ul. tř. Svobody č. 2; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti části výroku I. bod 1) rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12.1.2009, č.j. 6 Cmo 272/2008-395, kterým byl potvrzen výrok III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.12.2007, č.j. 41 Cm 111/2000-315, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska právního posouzení v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. zejména zprávu bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18.11.1977, sp. zn. Cpjn 160/76, publikovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3, ročník 1979; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.11.1999, sp. zn. 21 Cdo 328/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 48, ročník 2000; usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 19.10.2005, sp. zn. II. ÚS 620/2004) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Ostatní námitky uplatněné dovolatelkou v dovolání (zejména, že „soud neprovedl žalobkyní navrhované důkazy výpovědí Ing. J. G., bývalého místostarosty obce Grygov, a E. G., dcery zástavkyně“; že „znalecký posudek byl zpracován více než 11 let po podpisu zástavní smlouvy“; že „znalec si nevyžádal zdravotní dokumentaci praktického lékaře E. G.“; že „znalec nedospěl k naprosto bezpečnému a nepochybnému zjištění, že E. G. nebyla způsobilá zástavní smlouvu ke dni podpisu smlouvy podepsat“) nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., případně podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto posléze uvedených dovolacích důvodů nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, případně, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému 3) v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 13.945,- Kč (srov. ustanovení §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 14.245,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného 3) advokát Mgr. Michal Zahnáš osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení podle ustanovení §137 odst. 1 a 3, §151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 2.849,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalovanému 3) náklady v celkové výši 17.094,- Kč nahradila. Žalobkyně je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného 3) v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu k ostatním účastníkům řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr. Roman Fiala , v. r.
předseda senátu