ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.3206.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 3206/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce M. P., zastoupeného Mgr. Jiřím Fialou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Novodvorská č. 667, proti žalovanému OKD, a. s. se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Prokešovo nám. č. 6/2020, IČ 26863154, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 109/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. prosince 2008, č. j. 16 Co 73/2008-244, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2008, č. j. 16 Co 73/2008-244, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 8. 2007, č. j. 17 C 109/2004-192, ve věci samé [ve výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 328.346,- Kč (na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti) s úrokem z prodlení ve výši 2% z částky 310.807,- Kč od 1. 4. 2004 do zaplacení], není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., neboť v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) pouze dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto].
I když žalobce v dovolání uvedl, že jeho přípustnost proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a že uplatňuje – mimo jiné – dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (s tím, že po právní stránce požaduje zodpovězení otázky, „zda degenerativní onemocnění páteře je takového rozsahu, že tato skutečnost změnila podstatně poměry poškozeného, jež byly rozhodující pro určení výše náhrady škody“, a „zda a v jakém rozsahu zapříčinil pracovní úraz ze dne 6. 1. 1982 degenerativní změny meziobratlových plotének“), právní závěry odvolacího soudu [aplikaci ustanovení §202 odst. 1, případně ustanovení §195 zákoníku práce (ve znění do 31. 12. 2006) na soudy zjištěný skutkový stav ani jejich výklad] nezpochybňuje. Žalobce ve svém dovolání – jak vyplývá z jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) – uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (když namítá, že nebylo vyhověno jeho návrhu, aby bylo posouzení jím uváděných otázek zadáno znaleckému ústavu, který by posoudil jeho zdravotní stav komplexně, a dovozuje, že v jeho případě „přichází v úvahu znalec z oboru ortopedie, neurologie, posudkového lékařství, ale i znalec z oboru biomechaniky“) a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., když podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází, a vyjadřuje nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy (zejména v řízení provedené znalecké posudky); při řešení otázky příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou nejde o otázku právní (jak se žalobce mylně domnívá), nýbrž o otázku skutkovou, která nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech. Skutečnost, že řízení je případně postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá – jak výše uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2010
JUDr. Mojmír Putna, v.r.
předseda senátu