ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.3578.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 3578/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) M. B. a b) K. V. , zastoupených Zuzanou Nussbergerovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Čajkovského č. 8, proti žalovaným 1) E. R. , zastoupené JUDr. Jaroslavem Vrchlavským, advokátem se sídlem v Plzni, Pražská č. 5, 2) M. L. , 3) L. B. , 4) A. K. a 5) J. H. , o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 64/2008, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2010, č. j. 70 Co 190/2010-133, takto:
I. Dovolání žalované 1) se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2010, č. j. 70 Co 190/2010-133, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28.8.2009, č. j. 28 C 64/2008-80, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud při posouzení formálních náležitostí allografní závěti zůstavitelky Jiřiny Jelínkové ze dne 18.2.2007 v daném případě aplikoval a interpretoval ustanovení §476b a §476f obč. zák. v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 988/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59, roč. 1998; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1/2007; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 5200/2007).
K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo publikováno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, publikovaném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Protože dovolání žalované 1) směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2010
JUDr. Roman F i a l a, v. r.
předseda senátu