ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4066.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 4066/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. K. , zastoupeného JUDr. Marií Piekarzovou, advokátkou se sídlem v Šenově, Těšínská č. 1495, proti žalovanému OKD, a. s. se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Prokešovo náměstí č. 6/2020, IČ 26863154, o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 18 C 166/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. února 2009, č. j. 16 Co 93/2007-125, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2009, č. j. 16 Co 93/2007-125, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 2. 2007, č. j. 18 C 166/2006-32, ve věci samé [tj. ve výroku I., jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku (§195 zákoníku práce ve znění do 31. 12. 2006) za dobu od 1. 5. 2006 do 31. 8. 2006 částku 133.362,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení], není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), když dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a §241a odst.3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].
Poukazuje-li dovolatel na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2399/08, a dovozuje-li z něho, že „v situaci, kdy závěry znaleckých posudků byly zcela rozporné a odvolací soud nepřipustil vyřešení těchto rozporů doplňkem znaleckého posudku, nelze se spokojit pouze s písemným posudkem znalce bez jeho výslechu, popřípadě s jejich konfrontací“, přehlíží, že Ústavní soud rozhodoval ve skutkově odlišné věci. V posuzované věci zpracovatel revizního znaleckého posudku (Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta) upozornil na to, že ani aktuální vyšetření žalobce nemůže ovlivnit závěr o jeho zdravotním stavu ke dni 3. 4. 2006, podle kterého k tomuto datu nebyl žalobce ze zdravotního hlediska schopen vykonávat dosavadní práci horníka v dole a jeho nezpůsobilost k uvedené práci byla způsobena „výhradně jenom nemocemi z povolání, jimiž žalobce v té době trpěl“. Navíc žalovaný na výzvu odvolacího soudu připojenou k písemnému reviznímu znaleckému posudku Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékařské fakulty, aby se „k tomuto ve lhůtě 15 dnů písemně vyjádřil“, v písemném podání ze dne 14. 1. 2009 (doručeném Krajskému soudu v Ostravě dne 16. 1. 2009) výslovně uvedl: „K předloženému znaleckému posudku znalce – Univerzita Karlova, 3. lékařská fakulta týkající se zdravotního stavu J. K. nemáme námitek, s jeho závěry souhlasíme, nežádáme jeho doplnění ani osobní výslech znalce“; jiný názor sdělil až při jednání odvolacího soudu dne 12. 2. 2009, kdy bylo ve věci rozhodnuto.
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí (odvolací soud rozhodl jen o části věci ve smyslu ustanovení §152 odst. 2 o. s. ř.), bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c, §151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. listopadu 2010
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu