ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4643.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 4643/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně E. M., zastoupené advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, o 4.679.952,50 Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 317/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. června 2008, č.j. 8 Co 608/2008-432 takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovících ze dne 17.6.2008, č.j. 8 Co 608/2008-432 (ve znění opravného usnesení ze dne 11.9.2008, č.j. 8 Co 608/2008-465), kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14.12.2007, č.j. 30 C 317/2005-336 ve věci samé (tj. v části výroku, jímž byla zamítnuta žaloba co do částky 1.896.000,- Kč), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno žádné rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].
I když žalobkyně v dovolání mimo jiné uvedla, že podle jejího názoru „má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku, která „nebyla dosud zcela vyřešena“, a že je tato „právní otázka řešena odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem“, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází (vytýká soudům nesprávný skutkový závěr o tom, že nedošlo ke snížení společenského uplatnění v souvislosti s psychickým onemocněním a v souvislosti s omezením hybnosti páteře způsobených v důsledku pracovních úrazů), a s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Podstatou jejích námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům soudy obou stupňů přihlížely a jak provedené důkazy hodnotily (namítá-li zejména, že „soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily závěry vyjádřené znalci v posudcích“, že závěr MUDr. F., že „žalobkyně trpí těžkou smíšenou úzkostně-depresivní poruchou s chronickým průběhem“, jenž je navíc „podpořen zprávou MUDr. P.“, „soud bez dostatečné argumentace zpochybňuje a pro odlišné stanovisko hledá oporu v dalším posudku, jímž byl pověřen MUDr. Š.“, přičemž, ačkoli „oba posudky se ve svých závěrech diametrálně liší“, soud tuto skutečnost „neřešil podle logiky věci zpracováním revizního posudku, ale jednostranně se přiklonil k názoru MUDr. Š.“, a že závěry MUDr. R. uvedené v posudku o poškození zdraví v důsledku pracovního úrazu, v němž „navrhl jeho odškodnění 20 body“, „se opírají pouze o vyšetření klinické a rentgenové a nikoliv o vyšetření magnetickou rezonancí, které je jedinou metodou, kterou lze diagnózu distorze krční páteře s následným CC a CB syndromem spolehlivě zjistit“), a také skutečnost, že soudy nepřihlédly ke všem okolnostem, které jsou podle názoru dovolatelky pro posouzení věci významné (Poukazuje především na posudek MUDr. F., v němž je uvedeno, že „žalobkyně trpí těžkou smíšenou úzkostně-depresivní poruchou s chronickým průběhem, když tato se rozvinula v přímé souvislosti s utrpěnými pracovními úrazy a hodnotí ji počtem 600 bodů“). Dovolatelka na rozdíl od skutkových zjištění odvolacího soudu (např. že, ohledně omezení hybnosti páteře žalobkyně se podle znaleckého posudku „nejednalo o nový následek ve zdravotním stavu žalobkyně způsobený pracovním úrazem, ale zhoršení již existujících předchozích změn jejího zdravotního stavu, nikoli však podstatné“, že u žalobkyně byla shodně diagnostikována „úzkostně depresivní porucha“, „nejedná se však o vážné duševní onemocnění ve smyslu vyhlášky č. 440/2001 Sb. odškodnitelné“, neboť jde o „multifaktorální onemocnění vyvolané vícero psychogenními faktory“, „přičemž za zásadní pro rozvoj takové poruchy je existence disponované osobnosti, za kterou byla žalobkyně shledána“, dále, že žalobkyní tvrzená „psychická bolest jako reakce na prodělaný úraz“ neodpovídá klasifikaci bolesti podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., která je „způsobena poškozením na zdraví, jeho léčením nebo odstraňováním jeho následků“, tedy bolest, „kterou postižený cítí při samotném úrazu, tak i při léčení a po něm“ apod.) v dovolání předestírá opačné skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci.
Tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.), nepředstavují uvedené námitky žalobkyně uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.; skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá – jak výše uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. ledna 2010
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu
21 Cdo 4643/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně E. M., zastoupené advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, o 4.679.952,50 Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 317/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. června 2008, č.j. 8 Co 608/2008-432 takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovících ze dne 17.6.2008, č.j. 8 Co 608/2008-432 (ve znění opravného usnesení ze dne 11.9.2008, č.j. 8 Co 608/2008-465), kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14.12.2007, č.j. 30 C 317/2005-336 ve věci samé (tj. v části výroku, jímž byla zamítnuta žaloba co do částky 1.896.000,- Kč), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno žádné rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].
I když žalobkyně v dovolání mimo jiné uvedla, že podle jejího názoru „má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku, která „nebyla dosud zcela vyřešena“, a že je tato „právní otázka řešena odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem“, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází (vytýká soudům nesprávný skutkový závěr o tom, že nedošlo ke snížení společenského uplatnění v souvislosti s psychickým onemocněním a v souvislosti s omezením hybnosti páteře způsobených v důsledku pracovních úrazů), a s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Podstatou jejích námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům soudy obou stupňů přihlížely a jak provedené důkazy hodnotily (namítá-li zejména, že „soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily závěry vyjádřené znalci v posudcích“, že závěr MUDr. F., že „žalobkyně trpí těžkou smíšenou úzkostně-depresivní poruchou s chronickým průběhem“, jenž je navíc „podpořen zprávou MUDr. P.“, „soud bez dostatečné argumentace zpochybňuje a pro odlišné stanovisko hledá oporu v dalším posudku, jímž byl pověřen MUDr. Š.“, přičemž, ačkoli „oba posudky se ve svých závěrech diametrálně liší“, soud tuto skutečnost „neřešil podle logiky věci zpracováním revizního posudku, ale jednostranně se přiklonil k názoru MUDr. Š.“, a že závěry MUDr. R. uvedené v posudku o poškození zdraví v důsledku pracovního úrazu, v němž „navrhl jeho odškodnění 20 body“, „se opírají pouze o vyšetření klinické a rentgenové a nikoliv o vyšetření magnetickou rezonancí, které je jedinou metodou, kterou lze diagnózu distorze krční páteře s následným CC a CB syndromem spolehlivě zjistit“), a také skutečnost, že soudy nepřihlédly ke všem okolnostem, které jsou podle názoru dovolatelky pro posouzení věci významné (Poukazuje především na posudek MUDr. F., v němž je uvedeno, že „žalobkyně trpí těžkou smíšenou úzkostně-depresivní poruchou s chronickým průběhem, když tato se rozvinula v přímé souvislosti s utrpěnými pracovními úrazy a hodnotí ji počtem 600 bodů“). Dovolatelka na rozdíl od skutkových zjištění odvolacího soudu (např. že, ohledně omezení hybnosti páteře žalobkyně se podle znaleckého posudku „nejednalo o nový následek ve zdravotním stavu žalobkyně způsobený pracovním úrazem, ale zhoršení již existujících předchozích změn jejího zdravotního stavu, nikoli však podstatné“, že u žalobkyně byla shodně diagnostikována „úzkostně depresivní porucha“, „nejedná se však o vážné duševní onemocnění ve smyslu vyhlášky č. 440/2001 Sb. odškodnitelné“, neboť jde o „multifaktorální onemocnění vyvolané vícero psychogenními faktory“, „přičemž za zásadní pro rozvoj takové poruchy je existence disponované osobnosti, za kterou byla žalobkyně shledána“, dále, že žalobkyní tvrzená „psychická bolest jako reakce na prodělaný úraz“ neodpovídá klasifikaci bolesti podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., která je „způsobena poškozením na zdraví, jeho léčením nebo odstraňováním jeho následků“, tedy bolest, „kterou postižený cítí při samotném úrazu, tak i při léčení a po něm“ apod.) v dovolání předestírá opačné skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci.
Tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.), nepředstavují uvedené námitky žalobkyně uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.; skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá – jak výše uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. ledna 2010
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu