ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.566.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 566/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. D., zastoupeného advokátkou, proti žalované O., a.s. , o náhradu za ztrátu na výdělku, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 24 C 50/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. září 2008 č.j. 16 Co 245/2007-115 takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst.2 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.9.2008 č.j. 16 Co 245/2007-115, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 5.9.2007 č.j. 24 C 50/2005-52 ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].
I když žalobce v dovolání zejména uvedl, že podle jeho názoru spočívá napadený rozsudek odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci a má zásadní právní význam, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází (vytýká soudům nesprávný skutkový závěr o tom, že „deformační artróza obou loketních kloubů III. stupně“, jíž žalobce trpí, „není nemocí z povolání“, neboť „nepracoval za podmínek, z nichž tato nemoc z povolání vzniká“), a s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům soudy obou stupňů přihlížely a jak provedené důkazy hodnotily (především zpochybňuje znalecké posudky MUDr. R. G. a „Z. ú. se sídlem v O., znalce z oboru zdravotnictví, hygiena práce a nemoci z povolání“ a odborný názor RNDr. J. U., zaměstnance K. h. s. O.), a také skutečnost, že soudy nepřihlédly ke všem okolnostem, které jsou podle názoru dovolatele pro posouzení věci významné. Dovolatel současně na rozdíl od skutkových zjištění odvolacího soudu (že „u žalobce nebyla zjištěna nemoc z povolání“, že „všechny znalecké posudky vypracované v tomto řízení jsou ve vzájemném souladu“, přičemž z nich vyplynulo, že „žalobce nepracoval u žalovaného za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání z jednostranného nadměrného zatížení horních končetin“) v dovolání předestírá skutkový závěr opačný, na němž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že má nárok na náhradu škody vzniklé v důsledku nemoci z povolání). Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.), nepředstavují uvedené námitky žalobce uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.; skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá – jak výše uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. února 2010
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r. předseda senátu