ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.696.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 696/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. R., zastoupené advokátkou, proti žalované M. M. S. , zastoupené advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 170/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2008 č.j. 15 Co 92/2008-109, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10.6.2008 č. j. 15 Co 92/2008-109, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25.7.2007 č. j. 15 C 170/2005-70, ve věci samé (tj. ve výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalovanou žalobkyni dopisem ze dne 29.4.2005 a ve výroku o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného žalovanou žalobkyni dopisem ze dne 2.8.2005) není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud vyložil otázku neplatnosti výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce (ve znění účinném do 31.12.2006) – jestliže opatření směřující k redukci zaměstnanců, jež žalovaná přijala „z důvodů snížení nákladů spočívajících v sociálním a zdravotním pojištění, jež by na ně musela platit“, nelze považovat za rozhodnutí o organizační změně, jímž by se žalobkyně stala pro žalovanou nadbytečnou - v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2004, sp.zn.. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněném pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005); a otázku neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru – z hlediska hodnocení stupně intenzity porušení pracovní kázně žalobkyní – v souladu se závěry, k nimž již dříve dospěla judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.1.2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise P. a m.).
Žalovaná ve svém dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnila rovněž dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., neboť zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází (namítá, že odvolací soud „porušil při svém rozhodování ustanovení §132 o.s.ř.“ a rozvádí, v čem spatřuje nesprávný postup soudu a k jakým skutečnostem měl odvolací soud podle jejího názoru přihlédnout). K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnuto [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].
Dovolání žalované proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, které mají z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. §167 odst. 1), není rovněž přípustné (srov. §237 až §239 o. s. ř.), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
Protože dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. února 2010
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu