ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.1680.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 1680/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) J. M ., b) J. M ., a c) M. M ., zastoupených Mgr. Janem Ludvíkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, 28. října 19, proti žalovaným: 1) A. L. F ., a 2) E. T. A. L ., zastoupeným JUDr. Ing. Milošem Vasovičem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 25, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 16 C 93/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2009, č. j. 18 Co 466/2009-126, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům a), b) a c) na náhradě nákladů dovolacího řízení každému z nich částku 3.633,- Kč, celkem 10. 900,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jana Ludvíka.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 3 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 8. 2009, č. j. 16 C 93/2008-103, pod bodem I. výroku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, na LV č. 1887 pro obec P. a kat. území Ž., a to k domu č. p. 619 a pozemku parc. č. 619. Pod bodem II. označené nemovitosti přikázal do podílového spoluvlastnictví žalobců, a to žalobci a) v rozsahu dvou osmin a žalobcům b) a c) každému v rozsahu tří osmin. Pod bodem III. uložil žalobcům b) a c), aby žalovaným zaplatili každý z nich částku 2.195.000,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců i žalovaných změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ohledně lhůty k plnění částky 2.195.000,- Kč, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání, je účastníkům znám a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.
Dovolání by mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“).
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.), jen v případě přípustného dovolání nešlo-li by ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným a judikaturou Nejvyššího soudu.
Dovolatelé v dovolání zpochybnili obvyklou cenu jejich spoluvlastnického podílu, čili obvyklou cenu vypořádávaných nemovitostí, s tím, že jeho obvyklá cena v době rozhodování odvolacího soudu byla vyšší než cena, z níž vycházel odvolací soud.
Stanovení obvyklé ceny věci, která tvoří základ pro určení výše vypořádacího podílu v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, představuje otázku skutkovou, nikoliv právní. Námitka, že soud při stanovení přiměřené náhrady za spoluvlastnický podíl žalovaných akceptoval obvyklou cenu stanovenou znaleckým posudkem a ne správně cenu nabídnutou žalovaným společností E-Centrum, a. s., se týká správnosti zjištění skutkového stavu věci rozhodujícího pro právní posouzení věci, která však nemůže založit přípustnost dovolání opírající se o řešení otázky zásadního právního významu. Jde o námitku vztahující se k dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž nelze založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Námitky proti odborným závěrům znaleckého posudku ostatně nemohou vést k úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1618/2007, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, pod C 3078, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 849/2008, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 11, ročník 2009, pod pořadovým č. 121.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaných jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaných 1) a 2) bylo odmítnuto a žalobcům a), b) a c) vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobcům a), b) a c) představují odměnu advokáta za jejich zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §3 odst. 1, bodu 5 (z částky 610.000,- Kč, což je rozdíl mezi nárokovanou částkou 5,000.000,- Kč a stanovenou částkou 4,390.000,- Kč), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů částku 10.000,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 3 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů a činí celkem 10.900,-Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, mohou žalobci podal návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu