ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2078.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 2078/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) Ing. M. S . a b) Ing. T. H ., zastoupených JUDr. Marií Brožovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalovanému CON INVEST, a. s., se sídlem v Dobříši, Za Pivovarem 3, IČ: 25061607, zastoupenému Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem v Příbrami II, Dlouhá 141, o zaplacení částky 200.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 10 C 105/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 31 Co 435/2007-155, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. května 2007, č. 10 C 105/2006-112, zamítl žalobu, kterou se žalobci a JUDr. D. K., v záhlaví rozsudku označený jako žalobce c), domáhali, aby žalovaný každému z nich zaplatil částku 100.000,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců a) a b) rozsudkem ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 31 Co 435/2007-155, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej jen ve výrocích o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání z důvodů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 5042.
Dovolání v dané věci není přípustné již proto, že dovolatelé žádnou takovou právní otázku neformulovali a dovolací soud ani neshledal, že by právní posouzení odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem nebo judikaturou dovolacího soudu. Právní posouzení věci odvolacím soudem vychází z učiněných skutkových zjištění a je zcela správné. V dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze úspěšně uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.) a dovolací soud je skutkovými zjištěními nalézacích soudů vázán.
Ve výkladu předmětné smíšené smlouvy provedeném odvolacím soudem dovolací soud neshledává nic, co by rozhodnutí odvolacího soudu činilo rozhodnutím zásadního právního významu. Tvrzení, že je smíšená smlouva v rozporu s dobrými mravy představuje nepřípustné nóvum, neboť tuto námitku uplatnili dovolatelé až v dovolacím řízení. V dovolacím řízení však nelze úspěšně uplatňovat nové skutečnosti, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (§241a odst. 4 o. s. ř.), což platí i na námitky právní, které ač mohly být uplatněný dříve, byly uplatněny až v dovolacím řízení.
Namítaným procesním pochybením se dovolací soud nemohl zabývat, neboť vady řízení jsou důvodem pro připuštění dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen v případě, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 5780. Takovou otázku však dovolatelé nevymezili.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobců podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšnému žalovanému náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobcům právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu