ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.473.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 473/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. Č. , zastoupené JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem se sídlem v Náchodě, Masarykovo náměstí 19, proti žalovaným: 1) J. T. a 2) D. T. , zastoupeným JUDr. Radomírem Mackem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, náměstí J. M. Marků 92, o vydání pozemku, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 6 C 74/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. října 2008, č. j. 20 Co 307/2008-387, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným jako společně a nerozdílně oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.236,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Radomíra Macka.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Náchodě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 4. 2008, č. j. 6 C 74/2007-357, zamítl „návrh, aby žalovaní byli povinni vyklidit tu část pozemku vyznačeného ve vytyčovacím náčrtu soudního znalce z oboru geodézie a kartografie Ing. Z. N. ze dne 15. 3. 2003, který je součástí tohoto výroku, mezi body 3, 7, 8, 16 a 3“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. 10. 2008, č. j. 20 Co 307/2008-387, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v tom správném znění, že se zamítá žaloba žalobkyně na vydání pozemku.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
Žalovaní navrhli odmítnutí, příp. zamítnutí, dovolání.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání, je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Odvolací soud v usnesení ze dne 18. 1. 2007, č. j. 20 Co 281/2006-272, jímž zrušil dřívější rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28. 11. 2003, č. j. 6 C 73/2002-126, zavázal soud prvního stupně právním názorem jen potud, že soud prvního stupně vyjde z toho, „že podle §20 katastrálního zákona (zákona č. 344/1992 Sb.) geometrické určení nemovitosti patří mezi údaje katastru, které jsou závazné pro právní úkony týkající se nemovitostí vedených v katastru“. Právní názory, týkající se vydržení, vyslovil odvolací soud obecně bez konkrétní aplikace na danou věc, která by vedla soud prvního stupně k odlišnému rozhodnutí.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3602/2007, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 77, sešit 7-8, ročník 2010, dovodil, že „nenapadá-li dovolatel správnost právního názoru odvolacího soudu vyjádřeného v jeho předchozím rozhodnutí, jímž bylo prvé rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení, přičemž tento právní názor vedl soud prvního stupně k tomu, aby v novém rozhodnutí rozhodl jinak než v předchozím zrušeném rozhodnutí, může být o přípustnosti dovolání proti tentokrát potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé uvažováno jen z hlediska §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“.
Dovolatelka správnost právních názorů vyslovených ve shora uvedeném zrušujícím usnesení odvolacího soudu v dovolání nenapadla, proto přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nikoli podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností.
Dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění nalézacích soudů, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a z odlišných skutkových závěrů dovozuje svůj jiný názor o dobré víře žalovaných v jejich vlastnictví ke sporným částem pozemků dovolatelky. Tím ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., kterým však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť právní závěr o tom, že žalovaní nabyli vlastnické právo ke spornému pozemku, podle znaleckého posudku Ing. Z. N. ze dne 15. 3. 2003 mezi body 3, 7, 8, 16 a 3, odpovídá učiněným skutkovým zjištěním a není v rozporu s hmotným právem ani judikaturou dovolacího soudu. Dovolatelka ostatně nevymezila právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu a tato se nepodává ani z obsahu dovolání.
Vadou řízení by se dovolací soud mohl zabývat jen tehdy, jednalo-li by se o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, publikované v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 5780. Namítaná vada, že soud nerozhodl o celém předmětu řízení, takovou procesní otázkou zásadního významu není.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným 1) a 2) vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalovaným 1) a 2) představují odměnu advokáta za jejich zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů částku 2.930,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, celkem 4.236,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 4. listopadu 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu