ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.575.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 575/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyň: a) S. M. , a b) Ing. K. H. , zastoupených JUDr. Jiřím Hanušem, advokátem se sídlem v Praze 6, Břevnovská 433/12, proti žalované L. H. , zastoupené JUDr. Vladimírem Fučíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 404/22, o vydání věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 61/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2008, č. j. 11 Co 99/2008-145, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním a) a b) na náhradě nákladů dovolacího řízení každé z nich částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Hanuše.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 10. 2007, č. j. 17 C 61/2005-122, uložil žalované, aby vydala žalobkyni a) „obraz – olejomalba, tzv. holandská škola, romantický pohled na vodu a les v noci při svitu měsíce, v bohatě zdobeném pozlaceném rámu, rozměrů přibližně 70 x 90 cm, stáří minimálně 100 let, v barvě převážně tmavé (tmavomodrá, šedá, zelená)“ a žalobkyni b) „obraz – olejomalba, tzv. holandská škola, romantická krajina se stromy a tvrzí v denním světle, v bohatě zdobeném pozlaceném rámu, rozměrů přibližně 790 x 90 cm, stáří minimálně 100 let, barvy převážně zelené“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyň a žalované rozsudkem ze dne 14. 5. 2008, č. j. 11 Co 99/2008-145, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
Žalobkyně navrhly odmítnutí dovolání.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.
Dovolání by mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností.
Dovolatelka tím, že namítá nesprávnost hodnocení obsahu dopisu žalobkyň ze dne 1. 9. 2004 soudy obou stupňů a na odlišných skutkových závěrech dovozuje jiný názor na ztrátu její dobré víry a přetržení tříleté vydržecí doby, nezpochybňuje ve skutečnosti právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 3078. Dovolací soud rovněž odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4974/2007, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz , podle kterého „zjišťuje-li soud obsah smlouvy, činí skutková zjištění, zabývá-li se tím, jaká práva a povinnosti z takového ujednání vznikají, činí závěry právní“. Totéž platí i pro jiné právní úkony. Řešení otázky, zda se slovem „obrazy“ v dopise žalobkyň z 1. 9. 2004 mínily všechny nebo jen některé obrazy nalézající se v označeném bytě, je nepochybně řešením otázky skutkové.
Dovolání tak neobsahuje žádné skutečnosti, které by mohly zakládat přípustnost dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu, rozhodnutí odvolacího soudu není ostatně ani v rozporu s hmotným právem.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyním a) a b) vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobkyním a) a b) představují odměnu advokáta za jejich zastoupení v dovolacím řízení, která pro každou z nich činí podle §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §17 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů částku 2. 250,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 1 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, celkem 3.060,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, mohou žalobkyně a) a b) podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. listopadu 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu